Turistické cíle v okolí obce Tisová

Zchátralý pseudoslohový zámek. Před r. 1590 postavili Lukavští renesanční tvrz. Václav Kordule ze Sloupna r. 1747 ji přestavěl v rokokový zámek. R. 1895–97 přestavěn v pseudorenesančně a secesně, doplněn nárožními věžičkami a zahradním schodištěm.

Sporé zbytky tvrze. V pramenech není uvedena, pouze v přídomku rodu z Orla a Dřele (1439-1480). Krátce poté opuštěna či vyhořela. Zříceniny zničeny hledači pokladů v 19. stol. Dochována zeď obytné stavby a terénní nerovnosti po ostatních stavbách.

Dřevěná zvonice na čtvercovém půdorysu, s bedněnými stěnami a šindelovou střechou pochází asi z pol. 19. stol. Stěny jsou pobity prkny. Střecha stanová s lucernou a zvonem zvaným sv. Prokop. Lidová architektura. Zvonice zapsána do seznamu kulturních památek r. 1964.

Renesanční dům s unikátní kamennou výzdobou fasády ze 40. let 16. století získal své jméno podle postav rytířů vedle oken. Dějiště povídky A. Jiráska "U Rytířů" a Filozofské historie. Dnes sídlo Městské galerie.

Evangelický sbor v Lozicích byl založen r. 1783 v návaznosti na vydání tolerančního patentu císaře Josefa II. Nyní v podobě po zásadní přestavbě arch. J. Veselského z r. 1911, kdy získal také dominantní věž.

Současná fara vznikla v r. 1792 a nahradila starší objekt ze 17. století. Později v 19.-20. století došlo k neobarokním úpravám. Areál je dokladem farního hospodaření v prostředí venkovského městečka v 18. století a spolu s kostelem a souborem soch tvoří pozoruhodný a malebný urbanistický celek.

Barokní lovecký zámeček postavený v r. 1773 Františkem Oldřichem Kinským. Od r. 1812 přechází na kosteleckou větev. V r. 1870 byl zámeček přestavěn na myslivnu. Kostelecké větvi Kinských patřil do r. 1948 a v r. 1992 jim byl v rámci restitucí opět navrácen a slouží potřebám Kinského lesní zprávy.

Hasičská zbrojnice v západní části obce Vraclav. Z kamene zděná neomítaná prostá budova s polovalbovou taškovou střechou. Od r. 2003 vedena jako kulturní památka. Její historie sahá nejpozději do 30. let 19. století.

Secesní vila vybudována v letech 1906-1907 pro textilního průmyslníka Floriána Hernycha podle plánů ateliéru Matěje Blechy. Po 2. světové válce znárodněna a využita jako sídlo umělecké školy. Restituenti po r. 1989 nemohli stavbu udržovat, přešla na město a upravena na sídlo muzea.

Hlavačov je považován za nejstarší z choceňských panských sídel. Kdo ho založil, se neví, jediná zmínka o něm je z roku 1338, kdy jej dobyl a zbořil kralevic Karel. Byl zbudován ve dvou stavebních fázích, dnes pouze příkopy a valy.

Původně zde stál gotický hrad, jenž v 16. století zpustl a byl nahrazen tvrzí zbořenou až r. 1817. V r. 1867 nechal na jejím místě hraběcí rod Bubnů postavit zámek, který sloužil hospodářské správě jelenských statků.

Tvrz postavil po r. 1588 Albrecht z Bubna. Tvrz se prvně zmiňuje r. 1611 při postoupení Horních Libchav Janovi z Bubna. Tvrz ztratila význam jako sídlo a koncem 17. stol. byla upravena na byty a sýpku. V 1. pol. 20 stol. zde byla škola, později se stala sídlem OÚ. Rekonstrukce koncem 20. stol.