Turistické cíle v okolí obce Vlčkovice v Podkrkonoší

Hodnotná socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1891, dílo místního sochaře-samouka Jana Haže. Od roku 1995 památkově chráněná.

Hodnotná socha sv. Václava odhalena roku 1901, dílo místního sochaře-samouka Jana Haže. Od roku 1995 památkově chráněná.

Před roubeným rodným domem Václava Hanky (1791-1861), původně zájezdním hostincem, byla r. 1890 umístěna jeho kamenná socha na vysokém podstavci. Jejím autorem je významný český sochař přelomu 19. a 20. století Mořic Černil.

Symbol Babiččina údolí, pomník Babičky s vnoučaty z r. 1922 stojí v blízkosti ratibořického mlýna přímo u cesty podle náhonu ke Starému bělidlu.

Sousoší bratří Čapků z r. 1969 uzavírá západní stranu náměstí Karla Čapka v Malých Svatoňovicích. Připomíná, že se tu r. 1890 světově proslulý publicista, spisovatel a dramatik Karel Čapek narodil jako nejmladší dítě lázeňského a báňského lékaře.

Pískovcové sousoší Nejsvětější Trojice od hořického sochaře J. Vašaty. Vytvořeno bylo roku 1816.

Barokní sousoší z dílny Matyáše Bernarda Brauna, vytvořené některým z jeho žáků (Ř. Theny či Jiří Pacák). Uváděno před r. 1731, původně součást braunova Betlému u Kuksu, poté přenesena do Bokouše. Ve Velké Bukovině od r. 1742.

Spící kamenný lev na mohutném pískovcovém podstavci. Pomník padlým r. 1866 v bitvě u České Skalice v Rakousko-Pruské válce. Pomník je věnován setníku Emilu Riedlovi od 5. praporu polních myslivců a poručíku Adolfu Studničkovi od 77. pěšího pluku.

Raně barokní stará radnice pochází z r. 1678. Radniční věž přistavěna r. 1752, zadní trakt r. 1822. R. 1957 při rekonstrukci byla věž přestavěna do původní barokní podoby. V letech 1961 – 1962 získalo budovu Městské muzeum.

Renesanční patrová budova se sgrafitovým kvádrováním od stavitelů Aostalliho de Salla a France zvaného Vlach z r. 1572. Budova v r. 1790 vyhořela, r. 1833 byla přestavěna (nový štít s věží). Dnes má zde město reprezentační prostory a výstavní síň.

Staré bělidlo, dějiště Babičky Boženy Němcové, malebná chaloupka u mlýnského náhonu a Viktorčina splavu v Babiččině údolí, je přístupná jako muzejní expozice během turistické sezóny.

Původně renesanční dům čp. 2 sloužil jako sídlo děkanského úřadu. První písemná zmínka o něm je z r. 1559. V roce 1572 dům vyhořel. Současná podoba budovy – včetně loubí – pochází z přestavby v 17. století.