Turistické cíle v okolí obce Slatina

Jednopatrový barokní dům zv. Nedvědovský. Dochovaný arkýř původně renesanční upraven v baroku. Nad vchodem plastika medvěda datovaná rokem 1779. Do dnešní podoby upraven na konci 18. a 19. století. V r. 1958 zapsán do seznamu nemovitých památek.

Renesanční palác na místě románského a gotického domu (po r. 1334 v něm bydlel Karel IV.). Renesančně přestavěn po r. 1555 G. Venturou a dále v 90. let. 16. stol. U. Aostalisem. Ve 20. stol. zde byl Dům československých dětí, dnes museum a galerie.

Renesanční zámek postavil Florián Griespek z Griechspachu a jeho syn Blažej v l. 1552-1614. Za třicetileté války zámek poškozen, r. 1623 byl prodán Polyxeně Pernštejnské z Lobkowicz. Po r. 1652 opraven, sloužil jako správní budova, později jako lazaret. R. 1948 zestátněn, r. 1993 vrácen Lobkowiczům.

Komplex klášterní nemocnice v pozdně empirovém stylu z let 1851–1856. Ve správě Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského do r. 1948, sestry násilně vyhnány r. 1952. Řád se do nemocnice oficiálně vrátil o 40 let později.

Zaniklá tvrz. R. 1397 získal dolní část vsi Pech z Neprobylic. R. 1437 se Pechova vdova Anna vdala za Vaňka z Hřivic. Ten postavil tvrz, na které sídlili jeho potomci více než sto let. V r. 1560 v majetku Mikuláše Kozelky z Hřivic, ten ji prodal r. 1572 Václavovi Pětipeskému. Poté tvrz zanikla.

Tvrz postavená asi ve 14. stol. R. 1316 se zmiňuje Michal z Neprobylic. Až r. 1552 se píše přímo o tvrzi v majetku Jiřího z Neprobylic. R. 1527 získána Václavem st. Pětipeským, který ji r. 1588 renesančně přestavěl. R. 1623 ji koupil Jaroslav Bořita z Martinic, poté sloužila jen hospodářským účelům.

Barokní stavba z roku 1755 od Antonína Kuntze, na místě domů uváděných v r. 1402. Po r. 1421 se zde razily mince. Od r. 1454 patřil královně Janě z Poděbrad. Znovu se v objektu razily mince po r. 1537. Budova výrazně upravena v 18. a 19. stol.

Moderní architekturu na Pražském hradě zastupuje nejviditelněji nová oranžerie, postavená roku 1999 podle projektu Evy Jiřičné na místě zchátralého skleníku východně od Velké míčovny.

Secesní budova podle projektu Osvalda Polívky z roku 1906 vystavěná pro pražskou administrativu v l. 1909–11. Sochařská výzdoba je od Stanislava Suchardy, Josefa Mařatky a Ladislava Šalouna.

První zmínka o vodárenské věži na dolním Novém Městě z r. 1484. R. 1536 nahrazena dřevěnou věží, opravená po požáru 1582. Kamennou věž z l. 1602–6 poškodila velká voda 1655, současný objekt z r. 1658 svému účelu sloužil do r 1877. Dnes v havarijním stavu, po rekonstrukci zde bude hasičská expozice.

Nový židovský hřbitov založen někdy před rokem 1840. Nejstarší čitelné náhrobky jsou z roku 1839. Poslední pohřeb se zde konal roku 1985. Na okraji hřbitova je opravená márnice. Hřbitov je volně přístupný.

Nejvýznamnější secesní stavba v Praze v sousedství Prašné brány. Vystavěn na místě bývalého Králova dvora v l. 1905–12. Na výtvarné výzdobě domu se podíleli přední čeští sochaři a malíři. Centrum společenského a kulturního života Prahy.