
Město Bayonne se nachází v jihofrancouzském departamentu Pyrénées-Atlantigues, v regionu Nouvelle-Aquitaine. Má 52 000 obyvatel. Historické centrum města stojí na levém (jižním) břehu řeky L’Adour, asi 5 km od jejího ústí do Atlantského oceánu. Městská aglomerace je propojena se sousedními městy Biarritz a Anglet. V Biarritzu je mezinárodní letiště. Bayonne má přímé vlakové spojení s Paříží, Bordeaux, Toulouse a Lourdes (Lurdy). Příměstské vlaky jedou podél pobřeží na hranici se Španělskem, odkud je po přestupu možno pokračovat do San Sebastiánu a Bilbaa.
Velmi dobře dochovanému historickému centru města vévodí gotická římskokatolická katedrála Panny Marie diecéze Bayonne, Lescar a Oloron. Katedrála je na seznamu světového dědictví UNESCO. Je zastávkou na poutní cestě do Santiága de Compostela. V návštěvní době je volně přístupná. Na její jižní straně je rozměrný rajský dvůr se samostatným bezplatným vstupem na východní straně. Město má dále dva městské hrady a městské opevnění, jehož nejstarší části pochází z doby Římské říše. Skvělý estetický dojem dodává městu řeka LaNive/Errobi, která dělí staré město na dvě části. Na severním okraji městského centra se vlévá do mnohem větší řeky L’Adour.
Katedrála je trojlodní bazilika orientovaná východo-jihovýchodním směrem. Příčná loď z jejího obvodu nevystupuje. Chór má polygonální závěr, chórový ochoz má pět do půlkruhu uspořádaných trojbokých apsid s kaplemi. Po obou stranách západního průčelí stojí dvojice zasunutých věží. Před hlavním ústupkovým gotickým portálem v západním průčelí je kamenná gotická předsíň. Všechny části interiéru mají křížové žebrové klenby s výjimkou křížení hlavní a příčné lodi, kde je hvězdová klenba. Na jižní straně katedrály stojí rajský dvůr kanovníků, kteří se starali o chod katedrály. Od okolní zástavby starého města je katedrála oddělena jen úzkými ulicemi. Obě věže v západním průčelí mají výšku 85 m. Severozápadní věž je novogotická z 19. století. Rohy věží, které zasahují do interiéru katedrály, stojí na pilířích. Obě boční lodě proto nerušeně pokračují pod věže. Délka katedrály je 80 m, šířka 33 m. Chórový ochoz s kaplemi byl v 19. století vymalován bohatými barvami podle původních vzorů. Vitráže některých oken jsou z období renesance. Mnohokrát renovované varhany jsou v kruchtě nad hlavním vstupem. Rajský dvůr ze 13. a 14. století je jedním z největších ve Francii. Na třech stranách má křížovou chodbu s žebrovými klenbami. Chodba je osvětlená rozměrnými čtyřdílnými gotickými okny s kružbami. Dvůr sloužil kanovníkům, konala se zde ale také zasedání městské rady a obchodní jednání. Navíc se zde pohřbívalo, ve stěnách křížové chodby jsou dochovány některé výklenkové hrobky. Severní chodba rajského dvora byla v 19. století zbořena. Na jejím místě byla ke katedrále přistavěna kaple Nejsvětější Svátosti..
Místními obyvateli byli Baskové. Po pádu Římské říše se Baskové přetahovali o zdejší oblast s Vizigóty a Franky. V roce 892 sem vtrhli Normané. Původní jméno města Lapurdum se časem přeneslo na zdejší provincii Labourd a město samotné dostalo jméno Bayonne. Od roku 1023 bylo hlavním městem Labourdu. Nejpozději od 11. století bylo také centrem zdejší diecéze. V roce 1130 je neúspěšně obléhal aragonský král Alfonso I. (1104-1134). V letech 1140-1141 zahájil biskup Arnaud Loup de Bessabat stavbu románské katedrály. Od roku 1152 patřil Labourd vévodkyni Eleonoře Akvitánské, která se v tom roce provdala za (budoucího) anglického krále Jindřicha II. (1154-1189). Až do roku 1451 pak město patřilo anglickým králům. Z Bayonne se vyváželo víno, které nesmělo chybět na žádném významném hradě v Anglii a Irsku. Katedrálu v letech 1199 a 1224 poškodil požár. V roce 1258 lehla popelem polovina města. V důsledku tohoto požáru byla zahájena gotická přestavba katedrály. Její románská část byla znovu poškozena ohněm v roce 1310. Během oprav byly z peněz kardinála Guillaume Pierre Godina postaveny nové transepty. V roce 1336 dostala katedrála z jeho závěti 2000 zlatých florénů (7 kg zlata). Z těchto peněz byla zahájena stavba gotického trojlodí. Výstavba hlavního západního průčelí a jihozápadní věže byla zahájena v 15. století. Stavba se zastavila v 16. století. V 19. století proběhla rozsáhlá rekonstrukce katedrály pod vedením Émile Boeswillwalda. V roce 1858 byla zbořena severní chodba rajského dvora, která stála podél jižního boku katedrály. Na jejím místě byla postavena nová farní kaple Nejsvětější Svátosti. V letech 1858-1879 byly zrekonstruovány oba transepty. V letech 1873-1882 byla dokončena jihozápadní věž a zcela nově byla postavena chybějící severozápadní věž. V letech 1875-1888 byly zrestaurovány kaple v apsidách. Od roku 1998 je katedrála na seznamu UNESCO..