městské opevnění

Dále se dochovalo osm flankovacích věží římského města Lapurdum s několika krátkými úseky hradeb. Středověké opevnění představuje dvojice městských hradů, Starý hrad ve Velikém Bayonnu a Nový hrad v Malém Bayonnu. U řeky LaNive/Errobi stojí ve Velikém Bayonnu nakloněná čtverhranná středověká věž Skok (La Tour de Sault), jedna ze dvou věží, mezi nimiž byl přes řeku natažen řetěz ke kontrole říčního provozu. Věž byla postavena v říčních naplaveninách, které její váhu neudržely. Opevnění z různých období historie města je dnes jedním z nejlépe dochovaných v Evropě. Římské město Lapurdum stálo v dnešním Velikém Bayonnu. Opevnění mělo v pravidelném rozestupu asi 31 půlkruhových flankovacích věží. Na hlavních světových stranách byly čtyři brány. Římské zdivo je postaveno z malých kvádrů šedé barvy (patrně vápenec). Starý hrad využil tři dosud stojící římské věže. Další dvě věže stojí v jihozápadním úseku opevnění, jednou z nich je jihozápadní rohová válcová věž. Další dvě věže stojí v jižním úseku opevnění. Poslední osmá věž patřila východnímu úseku opevnění, dnes je schovaná v ulici Rue des Augustins. Vysušováním břehů řeky LaNive/Errobi se řeka vzdálila od římského města. Na severní a jižní straně nábřeží tak vznikla mezera v opevnění. Nejpozději v 1. polovině 12. století proto bylo opevnění prodlouženo k novému nábřeží. Kolem celého Velikého Bayonnu mohla být před římskou hradbou postavena nová vnější hradba. Z tohoto možného opevnění se ale kromě věže Skok nic nedochovalo. Dnes tudy vede linie bastionového opevnění. Na pravém břehu řeky LaNive/Errobi opevnili Angličané na začátku 14. století předměstí Malý Bayonne, čímž zajistili obranu přístavu ve městě. Nová hradba navazovala u řeky na druhou, dnes zaniklou věž Skok. Část středověkého opevnění Malého Bayonnu se dochovala ve zdivu Nového hradu. Bastionové opevnění obehnalo obě půlky starého města, včetně nábřeží řeky L’Adour na severní straně. Řeka LaNive/Errobi dělila město a tím i nové opevnění, což vždy představovalo slabinu. Opevnění má dva okruhy, vnitřní okruh je zděný, vnější okruh tvoří nižší zemní bastiony s plentami. Vznikla tak dvojice palebných horizontů. U řeky L’Adour bylo opevnění slabší, tuto slabinu na konci 17. století odstranila stavba nové dělostřelecké citadely na návrší nad protějším pravým břehem řeky L’Adour. Vnitřní okruh měl dohromady třináct bastionů, z nichž devět stále stojí. Vnějších bastionů dnes napočítáme asi šest, především na západní straně Velikého Bayonnu. V parkánu mezi oběma bastionovými okruhy byl vodní příkop. Ten je dnes obnoven pouze v krátkém úseku severně od Nového hradu. Opevnění doplňovala kasárna (například Nový hrad), kasematy a muniční sklady. Bastiony dnes slouží jako městské parky..

Římské opevnění města sloužilo svému účelu i ve středověku. Do severozápadního rohu opevnění byl na konci 11. století vestavěn hrad, dnes známý jako Starý hrad. Od roku 1152 patřila zdejší provincie Labourd vévodkyni Eleonoře Akvitánské, která se v tom roce provdala za (budoucího) anglického krále Jindřicha II. (1154-1189). Až do roku 1451 proto patřil Labourd anglickým králům. Ve středověku byly bahnité břehy řeky LaNive/Errobi vysušovány. Na jejich místě vznikly nové ulice. V 1. polovině 12. století postavili vikomti z Labourdu na jižní straně města na obou březích řeky dvojici rozměrných čtverhranných věží Skok (La Tour de Sault) ke kontrole říčního provozu. Přes řeku byly mezi věžemi nataženy řetězy, které bránily nepovolenému pohybu lodí. Na začátku 14. století postavili Angličané městskou hradbu kolem Malého Bayonnu, předměstí na pravém břehu řeky LaNive/Errobi. Na konci stoleté války (1337-1453) v roce 1451 obsadil město francouzský král Karel VII. (1422-1461). Měšťané mu složili přísahu věrnosti, za což jim byly ponechány jejich majetky a privilegia. K zajištění města proti Angličanům a Španělům zahájil král stavbu Nového hradu v Malém Bayonnu. V roce 1599 byla zahájena stavba rozsáhlého bastionového opevnění kolem celého města pod vedením inženýra Erarda. Toto opevnění bylo v následujících stoletích dále upravováno. Veliké úpravy proběhly na konci 17. století podle návrhu Sebastiána Le Preste, markýze z Vaubanu. V té době byla na návrší nad protějším pravým břehem řeky L’Adour postavena nová dělostřelecká citadela. Nový hrad sloužil v novověku jako kasárna, za tímto účelem bylo v roce 1680 rozšířeno jeho kasárenské ubytování. Jižně od hradu vznikla další samostatně bránitelná citadela s rozměrným bastionem namířeným proti městu. Opevnění dusilo život ve městě, na rozdíl od mnoha jiných měst se nemohl Bayonne rozrůstat. Bastionové opevnění přestalo sloužit teprve v roce 1907, poté byla zahájena stavba nových městských čtvrtí v bývalém předpolí města..