
Historické centrum jihofrancouzského města Bayonne stojí na levém (jižním) břehu řeky L’Adour, asi 5 km od jejího ústí do Atlantského oceánu. Přítoková řeka LaNive/Errobi dělí centrum města na západní Veliký Bayonne (Grand Bayonne) a východní Malý Bayonne (Petit Bayonne). Obě půlky mají městské hrady, ve Velikém Bayonnu stojí Starý hrad (Château Vieux), v Malém Bayonnu Nový hrad (Château Neuf). Obě půlky města jsou přibližně stejně veliké, v novověku měly společné opevnění. Nový hrad je součástí univerzitního kampusu IUT (Instituts Universitaires de Technologie) Bayonne Pays Basque. V létě jsou na hradě rozsáhlé přechodné výstavy, pořádané Muzeem Baskicka. Nádvoří hradu je v běžné denní době volně přístupné.
Jeho východní a severní stranu proto tvoří starší městská hradba, kterou postavili Angličané na začátku 14. století. Součástí městského opevnění byly dvě dosud stojící obdélné věže, které se staly rohovými věžemi hradu v jeho jihovýchodním a severozápadním nároží. V severovýchodním rohu opevnění byla do hradu zakomponována městská brána Mocoron, která se tak stala hradní bránou. Zbylo tak doplnit lichoběžník hradu o novou hradbu s nárožím na straně města. Toto jihozápadní nároží zaujala válcová flankovací věž. V západní kurtině hradu byla postavena robustní půlkruhová flankovací věž. Obě věže jsou z roku 1462. Brána Mocoron ze začátku 14. století má podobu dvouvěžového branského domu (twin-towered gatehouse). Lichoběžný branský dům má po obou stranách brány ve východním průčelí dvojici trojbokých flankovacích bašt (v anglické terminologii věží). Tento druh brány je příznačný pro anglickou fortifikační architekturu vrcholného středověku. Ve 12. století je Angličané stavěli s hranolovými flankovacími baštami, od začátku 13. století s půlkruhovými baštami a občas, jako v tomto případě, s polygonálními baštami. Branský dům poskytoval flankování východní kurtiny města a hradu, před severní kurtinu ale nevystupuje. Dnes není průchozí, není ani přístupný, můžeme jej vidět jedině zpovzdálí. V novověku sloužil vojsku k přesunům mezi kasárnami a novým bastionovým opevněním, které bylo postaveno podél východní strany hradu. Jihovýchodní a severozápadní obdélné věže jsou zasunuté, před městskou hradbu nevystupovaly, byly proto v obraně hradu a města pasivní. Angličané na začátku 14. století běžně stavěli progresivní válcové flankovací věže. Provedení městského opevnění Bayonnu proto nepatří mezi jejich nejzdařilejší pevnostní díla. Mnohem lépe si v 15. století vedli Francouzi při stavbě obou nových hradních věží na západní straně hradu. Uvnitř hradu je mírně lichoběžné nádvoří s kasárenskými budovami na všech čtyřech stranách. Kasárenské budovy zcela pohltily severozápadní nárožní věž. Toto nároží zajišťuje jen čtvrtkruhová bašta, která flankuje severní kurtinu. Flankování západní strany severozápadního rohu hradu je ponecháno půlkruhové věži. Dnešní vstup do hradu je na jižní straně, kde na hrad navazuje novověká citadela..
Měšťané mu složili přísahu věrnosti, za což jim byly ponechány jejich majetky a privilegia. Francouzský král byl ke svým novým poddaným přívětivý, snažil se tak předejít vzpourám. K zajištění města proti Angličanům a Španělům zahájil stavbu Nového hradu v Malém Bayonnu. Hlavně palných zbraní nového hradu byly ale namířeny i proti městu, to aby měšťané nezapomněli na svou přísahu věrnosti. Španělé na město v novověku skutečně několikrát zaútočili. V roce 1520 byla zesílena obrana hradu. V novověku hrad sloužil jako kasárna, za tímto účelem bylo v roce 1680 rozšířeno jeho kasárenské ubytování. Byla také zazděna okna, která byla nízko nad zemí. Prostor jihozápadně od hradu zabrala samostatně bránitelná citadela s rozměrným bastionem namířeným proti městu. V 19. století byly kolem nádvoří hradu postaveny nové kasárenské budovy. Armáda hrad opustila teprve v osmdesátých letech 20. století. Poté se stal součástí univerzitního kampusu IUT (Instituts Universitaires de Technologie) Bayonne Pays Basque. Hrad je nadále majetkem státu, i přes své univerzitní využití má silně kasárenský ráz..