katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Fructuse

Interiér se vyznačuje jednotou pozdně gotického stylu s výjimkou kopule, postavené kolem roku 1630. Gotické klenby jsou vysoké 33 metrů, široké 50 metrů a 105 metrů dlouhé. Zvonice dosahuje téměř 90 metrů. Současná kamenná věž pochází z roku 1614, byla postavena po velkém požáru způsobeném bouřkou. Původní věž, zcela gotická, byla postavena z amerického mahagonu, měla pyramidovou strukturu a byla nejvyšší věží ve Španělsku. Mezi nejvýznamnější kaple patří kaple Santísimo Sacramento s Reredem, kaple San Andrés, kaple Zbožnosti a kaple Depozice s ležícím Kristem. Za povšimnutí stojí hlavní fasáda, křížové klenby, chór, hlavní oltář v barokním stylu od Sabatiniho i neoklasicky pojatý prostor za chórem od Ventury Rodrigueze. Součástí katedrály je muzeum s významnými sbírkami sakrálních památek. Věž katedrály byla původně vyšší, ale po zásahu bleskem byla snížena na dnešních 88 m..

Druhá, Stará katedrála, se nacházela v těsné blízkosti hradu Alcázar. Nechal ji postavit Alfonso VII., byla zničena během válek comunerů a na jejím místě jsou dnes zahrady. Hned po jejím zničení rozhodl Karel I. o stavbě nové katedrály. Katedrála byla postavena rekordně rychle, za 55 let, v letech 1522–1577. Navzdory datu je postavena v pozdně gotickém slohu. Bylo velice složité nalézt architekta, který by dokázal takovou stavbu realizovat v gotickém slohu. Obyvatelé města ale trvali na tom, aby jejich katedrála byla gotická. Úkolu se nakonec zhostil stavitel Juan Gil de Hontanon a výsledkem je nádherný příklad tzv. isabelské gotiky. Segovijská katedrála se tak stala poslední velkou evropskou gotickou katedrálou. Vysvěcena byla jako Katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Fructuse..

Všichni žili jako poustevníci na hoře v oblasti Sepúlveda. Engratia by neměla být zaměňována s portugalským mučedníkem stejného jména ze 4. století. Fructus, který se narodil v 7. století ve šlechtické rodině v Segovii, prodal po smrti svých rodičů svůj rodinný majetek a rozdal výdělky chudým. Sourozenci si přáli uniknout z města a bouřlivých dob, usadili se na skalnatém terénu poblíž vesnice Sepulveda, nyní známé jako Hoces del Duratón, kde žili odděleně od sebe v jeskyních, které jim zajišťovaly úplnou samotu. Tradice tvrdí, že Valentine a Engratia byli později umučeni kolem roku 715 postupujícími maurskými silami a že Fructus zemřel přirozenou smrtí ve stejném roce ve věku 73 let. Legenda říká, že někteří místní obyvatelé, kteří si přáli připojit se k Fructusovi po jeho smrti, tam cestovali, ale byli Maury pronásledováni až k samým dveřím Fructusovy poustevny. Fructus se pokusil konvertovat muslimské vojáky, ale bez úspěchu. Legenda dále uvádí, že Fructus nakreslil čáru přes Zemi a žádal, aby ji maurské síly nepřekročily. Když ho ignorovali a pokoušeli se přejít, Země se zázračně otevřela, aby je pohltila, u trhliny ve skále, která se nyní nazývá La Cuchillada. Od té chvíle Maurové Fructuse neobtěžovali. Sourozenci jsou uctíváni jako patroni Segovie, kde jsou uloženy jejich ostatky a jsou uznáváni jako svatí římského pravoslavného patriarchátu. Jejich ostatky byly uchovány v poustevně San Frutos od 8. do 11. století, kdy byly přeloženy do katedrály v Segovii. V noci 24. října se slaví průvod na počest Fructuse, známého jako Paso de la Hoja. Socha Fructus spočívá ve výklenku v katedrále. Na této soše drží Fructus knihu. Podle místní legendy je to „Kniha života“. Když ji Fructus otočí na poslední stránku, svět skončí. Fructusův svátek je oslavován hudbou a soutěžemi..