Banias a Panova jeskyně

Obětní kámen uprostřed ní stále stojí. Z chrámů zůstaly po tisíciletích jen trosky a vykopané základy a ve skalní stěně po nich pak výklenky. Zde také Římané umístili roku 178 n. l. svatyni bohyně Nemesis Ze svatyně do dnešních časů přečkala podlaha, tvořená šachovnicí bílých a načervenalých kamenů..

Je to místo kde pramení další zdrojnice Jordánu. Tuto oblast dobyl Alexander Veliký, jenž sem roku 332 př. n. l. zavedl řecké způsoby. Mezi něž patřilo i zbožštění pramenů, skal a jeskyň. A nad prameny řeky a nad ní v kolmé, asi dvacetimetrové vápencové stěně, se nachází obrovská jeskyně. Uprostřed ní stojí kámen, na nějž se možná kladly oběti dávným božstvům. Řekové zabrali jeskyni i s kamenným oltářem a věnovali ho bohovi Panovi, pánovi pastvin, stád a pastýřů, lesů a lovců, kterému se klaněli i dřívější pohané. Před jeskyní pak vystavěli chrám, zvaný Panaenon. Od toho vznikl název místa „Paneas“, aneb v arabské výslovnosti Banias. Další chrám zde postavil král Herodes Veliký. A tento chrám věnoval právě panujícímu římskému císaři Augustovi..

Uvádí se, že je synem nymfy Dryopy a boha Herma nebo nymfy Oineis a Dia. Ostatní bohové se na něho dívali s určitým pohrdáním a tak z Olympu odešel do Arkádie. Je klidný a veselý, hrává na píšťalu zvanou Panova flétna a žije ve společnosti horských nymf, Satyrů a boha vína Dionýsa. Podle pověsti se Pan zamiloval do krásné nymfy Syrinx. Jelikož Pan je napůl člověk a napůl kozel, není divu, že sličná nymfa jeho lásku neopětovala. Když se Panův zájem stal pro nymfu nesnesitelným, začala před ním prchat. Pan ji však stále pronásledoval, až se dostali k řece. Syrinx už neměla kam uprchnout, a tak se na vlastní žádost od vládce všech bohů, Dia, nechala proměnit v rákosí. Panova láska k Syrinx byla však natolik silná, že si z onoho rákosí udělal píšťalu a od té doby na ni po večerech hrává smutné písně. Tomu, kdo ho vyrušil ze spánku nebo při jeho toulkách lesem, naháněl velký strach svým křikem a vzhledem. Odtud panický strach, panika..