
Od vody se po schodech jde o několik metrů výše na skalní plošinu, posetou troskami chrámů. A z plošiny je vidět do Panovy jeskyně. Obětní kámen uprostřed ní stále stojí. Z chrámů zůstaly po tisíciletích jen trosky a vykopané základy a ve skalní stěně po nich pak výklenky. Zde také Římané umístili roku 178 n. l. svatyni bohyně Nemesis Ze svatyně do dnešních časů přečkala podlaha, tvořená šachovnicí bílých a načervenalých kamenů.
Banias je archeologické naleziště v oblasti známé jako „Panion“, v oblasti řeckého boha Pana. Po něm se nazývá jak město, tak zdejší řeka Banias. Je to místo kde pramení další zdrojnice Jordánu. Tuto oblast dobyl Alexander Veliký, jenž sem roku 332 př. n. l. zavedl řecké způsoby. Mezi něž patřilo i zbožštění pramenů, skal a jeskyň. A nad prameny řeky a nad ní v kolmé, asi dvacetimetrové vápencové stěně, se nachází obrovská jeskyně. Uprostřed ní stojí kámen, na nějž se možná kladly oběti dávným božstvům. Řekové zabrali jeskyni i s kamenným oltářem a věnovali ho bohovi Panovi, pánovi pastvin, stád a pastýřů, lesů a lovců, kterému se klaněli i dřívější pohané. Před jeskyní pak vystavěli chrám, zvaný Panaenon. Od toho vznikl název místa „Paneas“, aneb v arabské výslovnosti Banias. Další chrám zde postavil král Herodes Veliký. A tento chrám věnoval právě panujícímu římskému císaři Augustovi.
Pan je řecký bůh lesů, pastvin, stád a také pastýřů a lovců, kteří ho uctívali. V římské mytologii byl později ztotožněn s Faunem. Má polozvířecí podobu: porostlý srstí, má rohy, kozí kopýtka, bradu a ocas. Uvádí se, že je synem nymfy Dryopy a boha Herma nebo nymfy Oineis a Dia. Ostatní bohové se na něho dívali s určitým pohrdáním a tak z Olympu odešel do Arkádie. Je klidný a veselý, hrává na píšťalu zvanou Panova flétna a žije ve společnosti horských nymf, Satyrů a boha vína Dionýsa. Podle pověsti se Pan zamiloval do krásné nymfy Syrinx. Jelikož Pan je napůl člověk a napůl kozel, není divu, že sličná nymfa jeho lásku neopětovala. Když se Panův zájem stal pro nymfu nesnesitelným, začala před ním prchat. Pan ji však stále pronásledoval, až se dostali k řece. Syrinx už neměla kam uprchnout, a tak se na vlastní žádost od vládce všech bohů, Dia, nechala proměnit v rákosí. Panova láska k Syrinx byla… číst dále
V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.