klášter františkánů s kostelem Neposkvrněného početí Panny Marie

Fasády jsou hladké, jen mírně členěné římsami a vysokými, úzce profilovanými okny, která zajišťují dostatek denního světla v interiéru. Barevnost exteriéru je tlumená – převládají tmavší šedé odstíny v kontrastu se světlým orámováním architektonických detailů, což je typický znak celého klášterního areálu. Střecha je sedlová, krytá taškami, a siluetu kostela doplňuje drobný střešní sanktusník. Interiér kostela je koncipován jako jednolodní barokní prostor s bočními kaplemi zapuštěnými do hmoty obvodových zdí. Prostorové řešení je podélně orientované a směřuje pohled návštěvníka k presbytáři, který tvoří hlavní liturgické a vizuální centrum chrámu. Výraznou roli zde hraje monumentální hlavní oltář z první poloviny 18. století. Oltář je celodřevěný, bohatě řezbářsky zpracovaný, polychromovaný a zlacený, s výškou přibližně čtrnáct metrů. Je komponován jako vertikálně členěná architektonická struktura inspirovaná loretánskými litaniemi, jejímž ústředním motivem je nadživotní socha Panny Marie – Neposkvrněného početí. Oltář doplňují plastiky světců rozmístěné v jednotlivých úrovních a alianční erb donátorů umístěný v horní části. Boční stěny chrámové lodi jsou rytmizovány kaplemi a bočními oltáři, které rozšiřují ikonografický i prostorový charakter interiéru. Tyto oltáře, převážně pozdně barokní, jsou výtvarně sjednoceny bohatou řezbářskou a malířskou výzdobou. Specifickým prvkem interiéru je oltář Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, jehož obraz je zasazen do imitované skalní niky, čímž se v prostoru uplatňuje iluzivní prvek typický pro barokní zbožnost. Součástí interiéru jsou rovněž samostatné kaple s odlišným výtvarným charakterem. Loretánská kaple u vstupu do kostela je zdobena barokní plastikou a nástěnnými malbami s mariánskou tematikou. Lurdská jeskyně, vytvořená ve 20. století, je pojata jako umělá skalní kompozice se sochou Panny Marie. Architektonicky i symbolicky výrazným prvkem je Kaple Svatých schodů, kde je prostor formován dvěma schodišti, z nichž jedno slouží k kajícné pobožnosti. Interiér je dále obohacen o pamětní a sepulkrální prvky, zejména epitaf Mikuláše V. Pálffyho, umístěný v presbytáři, který kombinuje architekturu, sochařství a symboliku pomíjivosti. Celek interiéru působí harmonicky a reprezentuje vyzrálý barokní výraz klášterní sakrální architektury s důrazem na monumentalitu, symboliku a vizuální působivost. Ve všech rozích jsou bašty, pocházející z dob před založením kláštera, tzn. minimálně z první poloviny 17. století, před rokem 1622..

Jako pilíř protireformace léta Páně 1653 založil Pavol IV. Pálfi v Malackách na místě starého zámku, františkánský Černý klášter. Dne 11. října roku 1653 sepsal darovací listinu pro kostel a klášter františkánů v Malackách. Ve své poslední vůli si přál, aby jeho srdce bylo vyňato a pohřbeno v rodinné kryptě pod kostelem v Malackách, kterou dal pro tento účel vybudovat. Jeho žádost byla splněna a srdce uchované ve stříbrné schránce si malačtí mniši uctívali. Srdce prý později při každém nebezpečí silně krvácelo, což v roce 1776 prověřovala a písemně potvrdila zvláštní komise.