Bamburgh

Západní předhradí je přístupné z předhradí středního a na hlavní komunikační trase do hradu tak neleží. První brána stojí na východním úpatí kopce. Má podobu drobného dvouvěžového branského domu (twin-towered gatehouse). Portál brány je sevřený mezi dvěma válcovými věžemi. Po levé straně stoupá hradba od branského domu k jádru hradu. Hradní posádka tak měla možnost touto hradbou rychle sestoupit z jádra hradu k první bráně. Cesta dále stoupá k obdélné branské věži s druhou bránou. Po levé straně je prudký severní svah hradního kopce a na pravé straně je cesta sevřená hradbou spojující obě brány. Stejné je to pak i za druhou bránou až do prostoru středního předhradí. Třetí brána do středního předhradí dnes již nestojí a stejné je to i se čtvrtou bránou do jádra hradu. Čtvrtá brána stála u čtverhranného donjonu (obytné a obranné věže), který je původní z 12. století. Vstupní portál donjonu je v přízemí východního průčelí, přístupný přímo z nádvoří jádra hradu. V přízemí donjonu je studna, která pochází z doby anglosaské pevnosti a je tak daleko starší než hrad samotný. Studna je 44 m hluboká a téměř 2 m široká. Voda je v ní dodnes. Za donjonem se rozkládá protáhlé jádro hradu s traktem paláců na jižní straně. Tyto paláce byly spolu s velkým sálem znovu postaveny na původních zříceninách při rekonstrukci v letech 1894-1905. Jejich interiéry jsou dnes návštěvníkům přístupné. Na východním konci jádra hradu je k vidění obrys hradní kaple. S výjimkou presbyteria se ale jedná o novostavbu z let 1894-1905 na základech kaple z 12. století. Původně tu stála anglosaská bazilika sv. Petra s relikvií paže svatého krále Osvalda. Střední a západní předhradí jsou na všech stranách vymezena hradbami. Na konci západního předhradí stojí věž větrného mlýna z 18. stol. Obyvatelstvo z okolí sem chodilo mlít mouku. K přístupu jim sloužila brána sv. Osvalda v jižní hradbě západního předhradí. Brána sv. Osvalda tu ale stála údajně již v 8. stol., kdy sloužila jako jediný vstup do původní anglosaské pevnosti. Tehdy tu snad byl mořský záliv u západní paty hradního kopce, který sloužil jako přístav. Pozůstatky zděného obdélného opevnění hradu v těchto místech naznačují, že tomu tak mohlo být i později. Zboží by tak bylo vyloženo z lodí a odneseno vzhůru bránou do západního předhradí. Pobřeží Británie se od středověku značně změnilo především díky nánosu usazenin. Moře je tak dnes dál od hradu, než tomu bylo ve středověku, a přístav zcela zanikl. Názornou ukázkou změny pobřeží vůči hradu je hrad Harlech ve Walesu. V tomto případě se pobřeží od hradu vzdálilo o 1 km. V západním předhradí je dnes malé muzeum letectví s exponáty různých letadlových částí vylovených z moře v sítích nebo vyplavených na pláž. Jedná se především o letadla sestřelená za 2. světové války. Hrad je dnes z velké části romantickou novostavbou, do značné míry tak přišel o svůj středověký ráz. Jedná se ale o historicky velice významné místo. Kvalita brožury s historií a popisem hradu stejně jako u většiny soukromých hradů v Anglii a Walesu značně pokulhává za kvalitními brožurami hradů ve státní památkové péči..

Ida si zde zřídil hlavní sídlo svého nového království Bernicia. Keltové se pak pevnosti nakrátko zmocnili v roce 590 v době vlády Idova syna Hussa. V době vlády svatého krále Osvalda (634-643) se Bamburgh stal centrem nového království Northumbria po sjednocení dvou království, Bernicie a Deiry. Vikingové pak pevnost zničili v roce 993. Krátce po dobytí Anglie Normany v roce 1066 byl na místě staré pevnosti postaven dřevěný hrad jako symbol porobení země a nástroj kontroly nad obyvatelstvem. Anglický král Vilém II. Rufus, syn Viléma Dobyvatele, hrad oblehl v roce 1095. Majitel hradu Robert de Mowbray, hrabě z Northumbie, se tehdy proti králi vzepřel. Královské vojsko postavilo obléhací věž zvanou "Malvoisin" (Zlý soused). Robert se pokusil z hradu vyklouznout, byl ale chycen a uvězněn. Robertova žena nadále hrad bránila. Vzdala se teprve poté, co král pohrozil, že Roberta oslepí. Hrad se pak stal královským majetkem. Hrál významnou roli v obraně Anglie před četnými útoky ze Skotska a navíc odtud král držel na uzdě rozpínavost hrabat z Northumbie. V roce 1346 tu byl vězněn skotský král David po prohrané bitvě. Nejspíše za vlády Jindřicha II. Anglického (1154–1189) vznikl dosud stojící čtverhranný donjon (obytná a obranná věž). Jindřich II. postavil podobné donjony také na hradech Dover na jihu Anglie a na nedalekém hradě Newcastle. V roce 1221 byl za Jindřicha III. Anglického postaven velký sál. V roce 1461, v době Války růží mezi dvěma královskými rody, zde nakrátko sídlil král Jindřich VI. z rodu Lancasterů. V roce 1464 byl Bamburgh spolu s několika dalšími hrady v Northumbrii na příkaz nového krále Eduarda IV. z rodu Yorků obležen pod vedením Richarda Neville a po devítiměsíčním obléhání dobyt. Poprvé v historii Anglie byl hrad dobyt s pomocí palných zbraní. Hradní paláce tehdy byly přímo v palebné zóně děl a tak se z nich staly zříceniny. Od 14 století byli královskými purkrabími na hradě členové rodu Forster. V roce 1603 došlo ke sjednocení Anglie a Skotska v jedno království a hrad tak přišel o svou obrannou funkci. Byl pak prodán dosavadním purkrabím hradu z rodu Forsterů. Sir Vilém Forster zemřel roku 1700 a posmrtně zbankrotoval. Hrad byl poté s celým panstvím Forsterů prodán lordu Crewe, biskupu z Durhamu. Lord Crewe zemřel roku 1721 a zanechal závěť s přáním vzniku nové charitativní organizace. Tato organizace, Lord Crewe’s Charity, pak plnila vůli jeho závěti a využívala zisky z jeho panství na různé charitativní účely. Hrad Bamburgh se tak stal součástí tohoto charitativního podniku. Byla zde zřízena škola pro místní děti, která fungovala až do 19. století. Na hradě bylo také ubytování pro trosečníky z lodí, které tu na pobřeží ztroskotaly. V západním předhradí byl v 18. století postaven větrný mlýn, který sloužil místnímu obyvatelstvu. V době napoleonských válek navíc hrad opět získal vojenskou roli v obraně pobřeží před možným vyloděním Napoleonova vojska. Z této doby pocházejí palebné pozice na severní pobřežní straně hradu. Hradní paláce byly postupně alespoň částečně opraveny po škodách způsobených obléháním v roce 1464. Charitativní organizace ale neměla na konci 19. století peníze na to, aby hrad nadále udržovala, a tak byl roku 1894 prodán bohatému průmyslníku Vilému Armstrongovi. Ten hned ve stejném roce zahájil kompletní přestavbu hradu na rehabilitační centrum. Po jeho smrti v roce 1900 pak v práci pokračoval jeho synovec a rekonstrukce byla dokončena v roce 1905. Armstrongové tak pokračovali v charitativní tradici hradu. Právě během této rekonstrukce byly poslední části palácových zřícenin znovu vzkříšeny k životu, jak dokládají četné staré fotografie v hradní dispozici. Hrad byl otevřen veřejnosti v roce 1931 a dnes je stále ve vlastnictví rodu Armstrongů..