
Zříceniny převorství Lindisfarne stojí v jižní části Svatého ostrova na místě staršího anglosaského kláštera. Tomu odpovídá vzájemná poloha dvou zdejších kostelů, situovaných za sebou na stejné středové ose. Západní kostel Panny Marie ze 13. stol. je v současnosti farním kostelem ostrova. Východní kostel z 1. pol. 12. stol., dnes v ruinách, patřil převorství. Tento románský kostel měl podobu trojlodní baziliky s transeptem (příčnou lodí). Nad křížením hlavní a příčné lodi stála střední věž, chór byl ukončen půlkruhovým závěrem. Na jižní straně navazoval na kostel rajský dvůr se třemi křídly klášterních budov, dále na jih byl hospodářský dvůr. Kostel byl nejstarší stavbou převorství. Jeho úhledné kvádrové zdivo je postaveno z červeného pískovce. Červená barva proto připomíná některé další památky, například anglické hrady Kenilworth a Goodrich a skotský hrad Bothwell. Hlavní západní průčelí kostela má ústupkový románský portál a dvojici… číst dále
Král Northumbrie Oswald (634-643) pozval v roce 635 irského mnicha sv. Aidana, aby na zdejším pobřežním ostrově založil klášter. Aidan přišel do Northumbrie z významného irského kláštera na skotském ostrově Iona. Z nového kláštera Lindisfarne byla přivedena na křesťanskou víru celá tehdejší dosud pohanská Northumbrie. Klášter stál na dohled hradiště Bamburgh, tehdejšího sídla králů Northumbrie. Král Oswald byl Aidanovým tlumočníkem, Aidan totiž zpočátku neovládal angličtinu. Zato Oswald znal irštinu, kterou se naučil zamlada v exilu v království Dál Riata. Po Aidanovi následovali v roli biskupů Finan a Colman, všichni byli Irové a přišli přímo z Iony. Keltské kláštery měly odlišnou liturgii od těch latinských. Obě tradice se lišily ve výpočtu data Velikonoc, které proto slavily v jiné dny. To nakonec vedlo k tomu, že král Northumbrie a jeho královna slavili Velikonoce v jiné dny. Synod ve Whitby nakonec v roce 664… číst dále