převorství Lindisfarne

Západní kostel Panny Marie ze 13. stol. je v současnosti farním kostelem ostrova. Východní kostel z 1. pol. 12. stol., dnes v ruinách, patřil převorství. Tento románský kostel měl podobu trojlodní baziliky s transeptem (příčnou lodí). Nad křížením hlavní a příčné lodi stála střední věž, chór byl ukončen půlkruhovým závěrem. Na jižní straně navazoval na kostel rajský dvůr se třemi křídly klášterních budov, dále na jih byl hospodářský dvůr. Kostel byl nejstarší stavbou převorství. Jeho úhledné kvádrové zdivo je postaveno z červeného pískovce. Červená barva proto připomíná některé další památky, například anglické hrady Kenilworth a Goodrich a skotský hrad Bothwell. Hlavní západní průčelí kostela má ústupkový románský portál a dvojici slepých arkád po obou stranách. Nad portálem jsou nad sebou dvě románská okna. Na obou koncích průčelí stály hranolové nárožní věže s točitými schodišti. Jižní věž dosud stojí, severní věž z větší části zanikla. Na úrovni prvního patra je spojovala chodba v síle zdi. Ta se nad vstupním portálem kostela otevírala do lodi formou pětidílné románské galerie. Lodě kostela dělily arkády, spočívající na kamenných sloupech. Každý druhý sloup byl válcový, podobně jako u katedrály v Durhamu. Na arkádách spočívaly kamenné klenby. Dnes stojí jen dva oblouky severní arkády, klenby zanikly. V křížení hlavní a příčné lodi stála na čtyřech sloupech střední věž. Dnes stojí již jen dva sloupy s jedním klenebním žebrem mezi nimi, dnes zvaným duhový oblouk. Chór byl ke konci 12. stol. prodloužen k východu a uzavřen plochým závěrem. Původní půlkruhový závěr je naznačen imitačním zdivem. Od 14. stol. měl kostel obranné ochozy se střílnami. Z ostatních staveb převorství stojí již jen přízemní fragmentární zbytky. Refektář byl v jižním křídle, dormitář v prvním patře východního křídla. Jižní křídlo bylo ve 14. stol. prodlouženo k západu. V této přístavbě je patrná kuchyně, pivovar a pekárna. Jižním křídlem prochází dlážděný branský průchod, ve 14. stol. zesílený předbraním. Do brány se vcházelo z hospodářského dvora, který byl přistavěn na jižní straně ve 14. stol. Byla v něm první brána, studna, stáje a dům pro hosty. Určitě zde bylo také obydlí králem nařízené ostrahy v době válek se Skotskem..

Z nového kláštera Lindisfarne byla přivedena na křesťanskou víru celá tehdejší dosud pohanská Northumbrie. Klášter stál na dohled hradiště Bamburgh, tehdejšího sídla králů Northumbrie. Král Oswald byl Aidanovým tlumočníkem, Aidan totiž zpočátku neovládal angličtinu. Zato Oswald znal irštinu, kterou se naučil zamlada v exilu v království Dál Riata. Po Aidanovi následovali v roli biskupů Finan a Colman, všichni byli Irové a přišli přímo z Iony. Keltské kláštery měly odlišnou liturgii od těch latinských. Obě tradice se lišily ve výpočtu data Velikonoc, které proto slavily v jiné dny. To nakonec vedlo k tomu, že král Northumbrie a jeho královna slavili Velikonoce v jiné dny. Synod ve Whitby nakonec v roce 664 rozhodl ve prospěch latinské liturgie. Další biskup, sv. Cuthbert, provedl v klášteře Lindisfarne patřičné reformy. Po své smrti v roce 687 byl v Lindisfarne pochován, jeho hrob se stal významným poutním místem. Někdy na začátku 8. stol. byl v klášteře sepsán Lindisfarnský evangeliář. Ten je dnes uložen v Britské knihovně v Londýně. V té samé době se klášter přizpůsobil benediktinské řeholi. V roce 737 se sem uchýlil do důchodu král Ceolwulf. V Lindisfarne poté strávil požehnaných 27 let. V roce 793 na Lindisfarne zaútočili Vikingové. Byl to první zdokumentovaný útok Vikingů na souostroví Irska a Británie. Kvůli opakovaným nájezdům mniši nakonec Lindisfarne v roce 875 opustili. Ostrov ale zůstal i nadále křesťanským centrem. Ostatky sv. Cuthberta putovaly nejprve do Chester-le-Street a v roce 995 byly přeneseny do Durhamu, kde jsou dodnes uloženy v katedrále. Na svatý ostrov se světcovy ostatky nakrátko vrátily v zimě 1069, tehdy Normané na severu Anglie potírali povstání anglosaského obyvatelstva. Nedlouho poté založil benediktinský klášter v Durhamu nové převorství Lindisfarne na místě původního kláštera. V 1. pol. 12. stol. byl postaven kamenný kostel, jehož trosky dosud stojí. Uvnitř kostela byla prázdná hrobka sv. Cuthberta na místě, kde podle tradice světcovy ostatky původně ležely. Převorství mělo nanejvýš deset mnichů. Každý z nich zde většinou strávil jen tři roky, poté se vrátil do Durhamu. Alespoň jeden převor zde působil déle, Gilbert z Elwicku odtud pocházel a v Lindisfarne působil v období 1328-1350. Ve 14. stol. bylo převorství ve finanční tísni kvůli válkám mezi Anglií a Skotskem. To mělo veliký dopad na příjmy ze zemědělského výnosu. V roce 1326 vyraboval převorství Vilém Prendergast se svou bandou. Tuto zjevně hladovou návštěvu zajímal především obsah pekárny a pivovaru. Převor cestoval jednou ročně do kláštera v Durhamu, kde musel provést vyúčtování. Například v roce 1345 jej tato cesta stála 9 liber. Převorství se muselo během válek se Skotskem opevnit. V roce 1385 proto mniši žádali krále o povolení opevnění odstranit. Na vydržování vojenské posádky totiž neměli peníze. Zjevně neuspěli, protože účty v následujících letech vykazují další zbrojení. V roce 1392 získalo převorství 7.6 liber z prodeje všeho, co se dalo zachránit z lodního vraku. V roce 1465 poslal opat z Durhamu dopis, ve kterém si stěžoval na chování mnichů Roberta Billinghama a Roberta Knowe. Mniši hráli kostky a chodili do hospody. V roce 1537 bylo převorství v rámci anglikánské reformace zrušeno, zůstalo ale majetkem zreformované katedrály v Durhamu. Poslední převor Tomáš Sparke se stal nájemníkem, od něj si budovy převorství pronajala koruna. Té se převorství zpočátku hodilo jako skladiště při opevňování ostrova, v 17. stol. ale zpustlo. V roce 1613 bylo ze střech sundáno olovo, což vedlo k zatékání vody. Od konce 18. stol. se o zříceniny zajímali turisté a malíři. V pol. 19. stol. bylo znovu postaveno zřícené západní průčelí kostela. Na začátku 20. stol. byly zříceniny zakonzervovány. Od roku 1984 je památka ve správě státní památkové péče English Heritage. Jde o jednu z nejnavštěvovanějších památek v Anglii..