Pohled na hrad od JZ z vesnice Bamburgh.
© Pavel Semple, 08/2013
Protáhlá hradní dispozice o délce přibližně 350 m má celkem tři díly, jádro hradu na nejvyšším východním konci kopce, střední předhradí a nejnižší západní předhradí. Přístupová cesta stoupá do středního předhradí po východním a severním úbočí kopce pod jádrem hradu. Západní předhradí je přístupné z předhradí středního a na hlavní komunikační trase do hradu tak neleží. První brána stojí na východním úpatí kopce. Má podobu drobného dvouvěžového branského domu (twin-towered gatehouse). Portál brány je sevřený mezi dvěma válcovými věžemi. Po levé straně stoupá hradba od branského domu k jádru hradu. Hradní posádka tak měla možnost touto hradbou rychle sestoupit z jádra hradu k první bráně. Cesta dále stoupá k obdélné branské věži s druhou bránou. Po levé straně je prudký severní svah hradního kopce a na pravé straně je cesta sevřená hradbou spojující obě brány. Stejné je to pak i za druhou bránou až do prostoru středního… číst dále
Stopy osídlení na hradním kopci spadají již do doby kamenné, bronzové a železné. První písemná zmínka o pevnosti na místě dnešního hradu pochází z roku 547, kdy ji na úkor původního keltského obyvatelstva dobyli Anglosasové pod vedením Idy z Bernicie. Ida si zde zřídil hlavní sídlo svého nového království Bernicia. Keltové se pak pevnosti nakrátko zmocnili v roce 590 v době vlády Idova syna Hussa. V době vlády svatého krále Osvalda (634-643) se Bamburgh stal centrem nového království Northumbria po sjednocení dvou království, Bernicie a Deiry. Vikingové pak pevnost zničili v roce 993. Krátce po dobytí Anglie Normany v roce 1066 byl na místě staré pevnosti postaven dřevěný hrad jako symbol porobení země a nástroj kontroly nad obyvatelstvem. Anglický král Vilém II. Rufus, syn Viléma Dobyvatele, hrad oblehl v roce 1095. Majitel hradu Robert de Mowbray, hrabě z Northumbie, se tehdy proti králi vzepřel. Královské vojsko… číst dále
|
Přihlášení |
