Šomoška

Celodenní vstupné je:

dospělý: 1,15 €

děti: 0,5 €

parkovné:

osobní auto: 1,15 €

autobus: 2,3 €.

Ve špici, mířící na západ k příjezdové cestě, byla postavena mohutná bateriová věž přibližně kruhového půdorysu o průměru 16,5 m (tloušťka zdí více než 3,5 m). Další dvě bašty stály na zbývajících pomyslných hrotech trojúhelníku, přízemím severovýchodní bašty vedl průjezd brány. Jihovýchodní půlválcová bašta s hranatým vnitřním prostorem přiléhá k zajímavému kasematovému opevnění (kasematy = chodby v opevnění). Kasematové, valeně klenuté chodby a místnosti vedly opevněním ve dvou podlažích, spojovalo je vřetenové schodiště. Z jádra hradu byl přístup jen jedním portálem a úzkou chodbou. Podobný útvar byl podél severního průčelí jádra hradu. Při severní hradbě jádra hradu jsou znatelné zbytky gotického paláce (dvě místnosti). Zřejmě už v období pozdní gotiky bylo před východní obvodní hradbou obytné stavení. V období renesance v 16. století bylo vybudováno nové, důkladné opevnění a byly postaveny nové budovy (nová brána u starého paláce, domek na nádvoří). Součástí opevnění byla mohutná dělová bašta, jižní podkovovitá bašta a severní okrouhlá bašta u vstupu do hradu. V nádvoří a přízemí starého paláce jsou dvě kruhové a jedna hranatá cisterna na vodu. Při památkovém zajištění zříceniny byla zastřešena západní dělová bašta..

Z hradu byla kontrolována významná severojižní stezka z Fiľakova k Vacovu a dále na Budín či Pešť. Hrad postavil, zřejmě před rokem 1291, Petr Kacsics. Roku 1310 vydali jeho synové hrad Matúši Čákovi Trenčianskému. Matúš o hrad přišel někdy po r. 1312 (bitva u Rozhanovců) a hrad byl králem vrácen Tomáši Kacsicsovi. Od Tomáše pochází rodová větev pánů ze Sečan (Szecsényiů), která držela hrad do 1455. Tehdy poslední majitel z tohoto rodu, Ladislav, panství zastavil. V té době hrad ustál útok vojáků Jana Jiskry z Brandýsa. Po Ladislavově smrti se hrad sňatkem jeho dvou dcer, Hedviky a Anny, dostal do majetku rodů Országhů a Lučeneckých (Losonciů). Po smrti Štefana Losonciho v bitvě u Temešváru r. 1552 Turci obsadili celé okolní území. Hrad byl nově a důkladně opevněn, přesto byl dobyt r. 1576 za Kryštofa Ungnada, zetě Š. Losonciho, tureckým vojskem. Byl okupován do r. 1593, kdy byl dobyt nazpět císařskými vojsky, vedenými vojevůdci Mikulášem Pálffym a Kryštofem z Tiefenbachu. Hrad se opět vrátil do majetku rodu Losonciů, po smrti Anny Losonciové se stává majitelem panství její manžel, Zikmund Forgách, který na příkaz zemského sněmu (r. 1618) hrad nově opevnil. Hrad byl přesto opět dobyt, v letech 1619 kuruckými povstalci a r. 1703 Rákócziho povstalci (protihabsburské uherské povstání v l. 1703–1711). Poté, co byl hrad po r. 1703 dobyt císařskými vojsky, byl pobořen, aby se již nikdy nemohl stát baštou povstalců. Hrad poté pomalu chátral, roku 1826 shořela poslední věž po zásahu bleskem. Po tomto požáru nechal majitel hradu zříceninu pobořit, aby nesloužila jako útulek nevhodným osobám. R. 1972 byl hrad zakonzervován a částečně opraven, rozsáhlá rekonstrukce byla dokončena r. 2000. Při této rekonstrukci byla obnovena a zastřešena západní dělová bašta hradu..