Oravský hrad

Tvořila jej mírně zalomená úzká palácová stavba, obsažená ve zdech současného přízemí horního hradu, zbytek byl dřevěný. Východní část bradla byla zřejmě nezastavěná, maximálně lehkými roubenými objekty. Zřejmě již té době stál na skalnaté terase pod horním hradem tzv. hrad střední, skládající se z ohradní zdi, nejspíše kamenné, a obytné věže, tzv. donjonu, který se zachoval dodnes, avšak byl v době renesance nadstavěn o další tři patra. Stejně jako horní hrad byl i střední přístupný po schodišti, jehož obranu zajišťoval předsunutý parkán. Současný dolní hrad mohl existovat pouze ve skromné dřevěné podobě hospodářského podhradí. Kamenné podoby se dolní hrad dočkal zřejmě až za Ctibora II. Syrakovského, který jej z obranného hlediska přestavěl. Jeho rozměr byl však zřejmě jen poloviční než dnešní rozsah. Tehdejší nárožní bašta byla druhotně přestavěna na kněžiště kaple sv. Michala. Současný rozsah dolní hrad nabyl až za krále Matyáše Korvína po r. 1474, kdy byla vystavěna jižní nárožní věž (bašta) dolního hradu a současná třetí (tehdy první) hradní brána s do skály vylámaným příkopem. Králi se přisuzuje i výstavba dvoukřídlého paláce v západním nároží středního hradu vedle vstupní brány. Pavlačí byl patrový palác spojen přes stavebně upravenou bránu se starou věží v nároží. Ta mohla být právě tehdy zvýšena na dnešní výšku. Z té doby pochází i několik cených portálů a ostění interiéru paláce a vpadlina pro padací můstek brány do středního hradu. Významně se na podobě hradu projevilo desetileté držení Jana z Dubovce. Ten zlepšil opevnění středního hradu výstavbou dvou mohutných nárožních dělových bašt, vysunutých do staršího parkánu. S touto aktivitou souvisí i doplnění čela horního hradu o oválnou baštu, která nově tvořila západní čelo této části hradu. Střední hrad doplnil o nový palác, vystavěný částečně do skály mezi skalním bradlem a hranolovou věží. Z posledního, pátého patra paláce bylo přístupové schodiště k hornímu hradu. Objekt nového paláce je hodnotnou ukázkou kombinace pozdní gotiky a severské renesance. Jan z Dubovce je autorem současné druhé hradní brány s padacím mostem kolébkové konstrukce. Za Thurzů pokračovaly renesanční úpravy hradu. Roubená patra horního hradu byla nahrazena zděnými, v r. 1561 byla zastavěna pozorovatelnou i východní část skaliska horního hradu. Ten tak získal současnou podobu a dispozici. Thurzové stojí také za vznikem 70 m hluboké studny na nádvoří středního hradu. Dolní hrad byl doplněn o dvojtraktové obytné křídlo a starší bašta posloužila pro vznik pozdně renesanční kaple, v jejíž kryptě jsou pochovány ostatky Jiřího Thurza. Jiří Thurzo přebudoval jižní přístupový přihrádek na mohutné raně barokní dělostřelecké opevnění, pod nímž přístupová cesta probíhala. Poslední stavební aktivitou byla výstavba nové první brány a mezibraní.

V letech 1298–1321 vlastnil hrad známý Matúš Čák Trenčianský, po jehož smrti přešel do správy magistra Donče. V r. 1331, po vzniku samostatné Oravské župy, jmenoval král Karel Robert županem a kastelánem hradu jistého Leopolda. Kasteláni se na hradě často střídali až do roku 1420, kdy od císaře Zikmunda obdržel hrad Ctibor II. mladší ze Stibořic. Výraznou postavou v dějinách hradu byl Petr Komorovský, který byl za věrnost králi Matyášovi Korvínovi jmenován oravským a liptovským županem. Krále však zradil a musel roku 1474 odejít do vyhnanství. Následovalo držení rodu Zápolských a Kostků. Další výraznou postavou, která se podepsala na podobě hradu byl Jan z Dubovce (držení 1535–46). V polovině 16. století se majitelem hradu a županem stává František Thurzo z významného uherského rodu. Po jeho smrti se majitelem stal Jiří Thurzo, švagr a pozdější soudce známé Alžběty Báthoryové (Čachtické paní). Jelikož zemřel bez mužského dědice, určil, že pro příště bude majetek spravovat komise, složená z příslušníků rodin jeho dcer, která si zvolí do svého čela jednoho direktora. Tak se ve správě hradu vystřídaly rody Thökölyů, Károlyů či Erdödyů. V 18. století se však panstvo na nepohodlném hradě zdržovalo jen málo, což vedlo k jeho postupnému úpadku. Ten byl zvýrazněn požárem v roce 1800. Hrozbu změny ve zříceninu oddálily až provizorní opravy za Františka Zichyho. Hrabě Zichy inicioval v roce 1868 na hradě otevření prvního muzea v Horním Uhersku se zaměřením na lesnictví. Po roce 1896 se direktorem stal hrabě Josef Pálffy, který se postaral o celkovou rekonstrukci hradu a jeho záchranu. Poslední oprava hradu se odehrála v roce 1951, kdy nabyl současnou podobu.