
Platí se vstupné v řádu několika zlotých. Prohlídka je samostatně, přístupný je celý areál včetně interiérů velké věže.V prvním patře brány je nevelká expozice k dějinám a vývoji hradu. Příjezd ke hradu je pohodlný, placené parkoviště i pro autobusy je přímo pod hradem.
V jihozápadním nároží byla postavena hranolová branská věž, do které vedl přes čelní příkop na zděných pilířích vyzvednutý dřevěný most jehož poslední část byla padací. Obytný palác stál v nejchráněnější poloze při západní straně nádvoří. Nejvýraznějším produktem přestavby z počátku 17. století byl tzv. hejtmanský (purkrabský) dům – podsklepená obdélná obytná budova postavená na skalním výběžku jižně od nádvoří. Posledním výraznějším zásahem bylo snížení osmiboké věže roku 1913 z obavy, ze zdivo neunese její váhu..
Roku 1404 zastavil král Vladislav Jagello hrad svému věrnému dvořanovi Petrovi Szafrancowi, později jej spravovali dočasně různí zástavní držitelé nebo purkrabí převážně z řad malopolských rodů (např. Bonerů, Myszkowskich, Koryczińskich). Během následujících dvou století nebylo do oprav a údržby hradu příliš investováno až byl roku 1620 označen za „velmi zpustošený“. Na počátku 17.století získal ojcowské purkrabství Mikuláš Koricyński, který zahájil rozsáhlou opravu a přestavbu hradu, kterou dokončili až jeho synové Ferdinand a Stefan. Za švédské Potopy byl Ojców roku 1655 obsazen, díky tomu, že zde Švédové umístili sklady výzbroje a proviantu unikl zničení. V relativně dobrém stavu setrval hrad pod správou dalších purkrabích až do rozdělení Polska na konci 18. století, kdy začal být zanedbáván a pomalu pustnul. Po vzniku Kongresového království roku 1815 je již ve špatném stavu prodán do Konstantinu Wolickému. Ten jej roku 1829 nechal zčásti rozebrat, nový majitel (od r. 1835) však již plánoval jeho obnovení. K restauraci hradu, při které nenávratně zmizely některé historické detaily, došlo až na přelomu 19. a 20. století..