Londýnský Tower

Jádrem hradu je mohutný čtverhranný donjon (obranná a obytná věž) z 2. pol. 11. stol. Opevnění Toweru nebylo od 14. stol. dále výrazně modernizováno, je tedy zachováno v původní středověké podobě. Na internetu jsou dostupné perspektivní rekonstrukce hradu v různých obdobích, stačí zadat Tower of London pictures. Vilém Dobyvatel zahájil stavbu donjonu po dobytí Anglie v roce 1066. Ke stavbě byl zvolen pozemek v jihovýchodním rohu starého římského města na severním břehu Temže. Římské hradby se staly součástí opevnění hradu na jeho východní a jižní (říční) straně. Donjon navázal na tradici čtverhranných donjonů které Normani stavěli v Normandii. Jeho předlohou mohl být donjon v Ivry-la-Bataille. Londýnský donjon je natolik dominantní že dal celému hradu jméno (Tower/Věž). Má rozměry 36 x 32.5 m. Na jižní straně je vysoký 27.5 m. Obě západní nároží zesilují čtverhranné věžice. V severovýchodním nároží má kruhovou schodišťovou věž. Z jihovýchodního nároží vystupuje k východu půlkruhový presbytář kaple sv. Jana Evangelisty. Interiér donjonu je rozdělen kamennými přepážkami na tři prostory ve všech čtyřech podlažích. Na západě je jedna veliká místnost, druhá menší místnost zabírá severovýchodní část interiéru a na jihovýchodě je hradní kaple a místnost pod ní. Přízemí bylo přístupné jedině shora, sloužilo jako skladiště. Byla v něm studna zajišťující soběstačnost donjonu v případě obléhání. Vstupní portál je v jižní zdi prvního patra. Dnes je podobně jako na konci 11. stol. přístupný po dřevěném schodišti. Ve 12. stol. bylo k donjonu přistavěno kamenné předbraní, zbořené v roce 1674. Trojlodní orientovaná kaple sv. Jana Evangelisty má výšku dvou podlaží. Jednotlivé lodě od sebe dělí arkády. Jejich půlkruhové oblouky spočívají na robustních válcových sloupech s patkami a hlavicemi. Trojlodí volně pokračuje do presbytáře a chórového ochozu. V horním patře je na třech stranách kaple kamenná galerie. Ta chybí pouze na západní straně. Galerie podepírá valenou klenbu kaple. Jde o jednu z nejstarších ukázek románské architektury v Británii. Boční lodě mají křížové klenby s klenebními pásy. Nejvyšší čtvrté podlaží pochází z konce 15. stol. V interiéru donjonu je několik původních latrín a krbů. Ostění oken a vstupního portálu nejsou původní, pocházejí převážně z 18. a 19. stol. V průběhu 12. stol. dostal hrad kamennou hradbu na západní a severní straně, proti městu. Před ní byl vyhlouben příkop. Hlavní vstupní brána byla v západní hradbě. Z tohoto opevnění dnes stojí jen polygonální flankovací věž zvaná Zvonice (Bell Tower) v jihozápadním nároží vnitřního hradebního okruhu a k ní přiléhající jižní hradba. Věž je datovaná do závěru 12. stol. V horní části má mladší válcovou nástavbu. V době vlády Jindřicha III. (1216-1272) byla zahájena stavba nového hradebního okruhu na všech čtyřech stranách hradu. Západní úsek hradby byl prodloužen k severu. Starší římské hradby na východní a jižní straně byly zbořeny. Na jihu je nahradila nová hradba a na východě byl hrad prodloužen do prostoru mimo opevnění římského města. Součástí opevnění jsou dosud stojící půlkruhové flankovací věže a jedna válcová věž zvaná Wakefield na jižní straně. U ní je dosud stojící druhá brána do hradu, původně to ale byla vodní brána s přístupem z Temže. Jindřich III. stavěl také branskou věž v předbraní hlavní západní brány. Ta byla vysunuta do příkopu a v roce 1240 mu spadla. Jihovýchodní část vnitřního prostoru hradu byla od zbytku oddělena hradbou. Sloužila jako vnitřní předhradí a chránila vstup do donjonu. Brána vnitřního předhradí stála u západního průčelí donjonu, ten ji tak chránil. Dnes je patrná jen v základech. Král Eduard I. Anglický (1272-1307) zahájil výstavbu parkánu (vnějšího hradebního okruhu). Ten byl postaven v původním příkopu. Eduard byl veliký stavitel hradů v jím okupovaném severním Walesu. Modernizace opevnění Toweru je proto podobná některým rysům hradů Beaumaris a Harlech. Ty mají také parkán s flankovacími baštami. Stejně jako v případě Toweru dostaly koncentrické opevnění. Beaumaris byl navíc také vodní hrad. Při přestavbě Eduard zrušil starou západní bránu a přesunul vstup na dnešní místo v jihozápadním cípu opevnění. Před parkánem byl vyhlouben nový vodní příkop široký 50 m. Přístupová cesta jej překonává po kamenném mostě, který měl důmyslné opevněné předmostí. Příchozí musel nejprve vstoupit po padacím mostě do půlkruhového barbakánu zvaného Lví věž. Ten byl také chráněn vodním příkopem. V barbakánu se cesta zalomila od severu k východu. Příchozí pak musel překonat dosud stojící dvouvěžový branský dům (twin-towered gatehouse) na vnější straně mostu. Průjezd je u tohoto druhu brány sevřen mezi dvěma válcovými věžemi. Z barbakánu jsou dnes patrné jen některé jeho spodní části. Příkop je v současnosti bez vody. Na opačném konci mostu stojí vlastní brána do hradu. Ta má také podobu dvouvěžového branského domu. Vstupní cesta pak vedla stejně jako dnes parkánem pod Zvonicí do druhé brány v jižní hradbě. Před ní nechal Eduard v parkánu postavit novou vodní bránu ve věži sv. Tomáše (St. Thomas’s Tower). V ní je říční voda i dnes, bránu ale blokuje říční promenáda. Ve 14. stol. byla postavena již jen současná jižní hradba parkánu s malou vodní bránou ve věži Cradle. Parkánové opevnění bylo v novověku upraveno pro dělostřelbu. V roce 1774 vyhořel palác na jižní straně hradu. Při jeho demolici byla stržena také středověká věž Lanthorn s přilehlými hradbami. Nová klasicistní úřední budova stála na jejich místě do roku 1883. Někdy po tomto datu byla postavena nová věž Lanthorn s hradbami. Vnitřní prostor hradu dnes kromě donjonu vyplňují různé novověké stavby královských úřadů s muzejními expozicemi. V severozápadní části stojí kaple sv. Petra v řetězech (st. Peter ad Vincula) z roku 1520..

Bylo to na příkaz císaře Claudia (41-54). Během následujících čtyřiceti let obsadili celou dnešní Anglii a Wales a založili tak novou římskou provincii Britannia. Temže byla důležitou dopravní cestou do vnitrozemí ostrova. Někdy před rokem 50 postavili Římané most přes řeku. Na severním (levém) břehu řeky se u tohoto mostu vyvinula osada Londinium. Římané byli příliš sebevědomí a ponechali osadu bez opevnění. Během povstání keltské královny Boudiky v letech 60 a 61 byla srovnaná se zemí. Kdo neutekl nepřežil. Londinium bylo obnoveno a vzápětí se stalo hlavním městem provincie s opevněním a vládními budovami. Do té doby byla vláda v Colchesteru. V Londýně byl nalezen náhrobek tehdejšího provinčního prefekta Gaie Julia Alpinuse Classicianuse, použitý druhotně ve stavbě bašty městského opevnění na konci 4. stol. V roce 70 byl postaven amfiteátr. Ve 2. stol. dosáhlo město svého vrcholu. Mělo přibližně 60000 obyvatel. Pak ale přišel postupný úpadek. Ve 3. stol. byla postavena dosud místy viditelná kamenná městská hradba. Někdy kolem roku 409, v době rozpadu Římské říše, odešly římské legie z Britannie. Provincie byla ponechaná na pospas barbarských hord. Velkou část dnešní Anglie postupně obsadili Sasové. Londýn byl téměř opuštěný, podle archeologických výzkumů měl převážně zemědělské využití. Anglosasové měli novou osadu Lundenwic západně od římského města. V 7. stol. byl ale ve starém městě rušný přístav. Někdy na přelomu 7. a 8. stol. byl ve východní části starého města, poblíž dnešního Toweru, postaven kostelík All Hallows. Anglosaská kronika z konce 9. stol. uvádí že saský král Alfred Veliký (871-899) v roce 886 přesunul osídlení z Lundenwicku zpátky do Londýna. Město od té doby rostlo, v 11. stol. bylo největší v zemi. Anglosaským hlavním městem byl ale do té doby Winchester. V roce 1066 vtrhli do Anglie Normani pod vedením Viléma Dobyvatele, vévody z Normandie. Po vítězství nad anglosaským králem Haroldem v bitvě u Hastingsu 14. října 1066 rychle obsadili celou Anglii a jižní část Walesu. O Vánocích toho roku byl Vilém korunován za anglického krále ve Westminsterském opatství v Londýně. Vilém ihned zahájil výstavbu nového kamenného hradu, dnešního Toweru, v jihovýchodním rohu římského opevnění města. Od té chvíle až hluboko do novověku byla historie města spjata s historií hradu..

Právě ta dala hradu jeho jméno (Tower/Věž). V 1. pol. 12. stol. jsou v Londýně zmiňovány další dva hrady, Blackfriars (na západním konci římského města u řeky) a Mountfichet’s Castle (u západní brány města). Tower byl ale hlavním městským hradem. Na jeho stavbu dohlížel Gundulf, biskup z Rochesteru. V roce 1086 je uváděn první kastelán Geoffrey de Mandeville. V roce 1100 byl na hradě vězněn královský poradce Ranulf Flambard, první z mnoha nedobrovolných hostů. Ranulfovi se podařilo utéct. Poté co opil stráže vínem slezl dolů z ochozu po laně. Král Jindřich I. Anglický (1100-1135) rozšířil hrad na straně města. Spoustu peněz na něm prostavěl královský místodržící Vilém Longchamp v prvních letech vlády krále Richarda I. Lví srdce (1189-1199). V roce 1191 hrad oblehl Richardův bratr Jan (pozdější král Jan Bezzemek). Vilém Longchamp se musel vzdát pro nedostatek zásob. Král Jindřich III. Anglický nastoupil na trůn v roce 1216 jako devítiletý chlapec. Většinu země ovládali vzpurní šlechtici kteří se postavili na odpor jeho otci. Tower držel francouzský princ Louise, který se měl stát anglickým králem. Jindřich III. získal hrad spět teprve po vyhrané bitvě u Lincolnu v květnu 1217. Dobře si proto uvědomoval že kdo ovládá Tower ovládá Londýn. V době jeho vlády (1216-1272) dostal hrad nový věnec opevnění. To nahradilo staré římské městské hradby, na kterých byl hrad do té doby závislý. V březnu 1240 přikázal král natřít donjon bílou vápennou barvou. Proto dnes nese jméno White Tower (Bílá věž). 23. dubna 1240 se zřítila nová brána na straně města. O rok později došlo k dalšímu pádu, což vedlo k výstavbě mohutné základové rampy. Na hradě byl zvěřinec. V roce 1235 dostal Jindřich tři levharty od římského císaře Fridricha II. V roce 1251 byl z Norska dovezen polární medvěd. Ten dostal dlouhý řetěz na kterém chytal ryby v Temži. V roce 1254 dostal král slona od francouzského krále Ludvíka IX. Slon údajně dostával denně 4 l vína. Na hrad se v té době přesunula královská klenotnice a zbrojnice. Tyto úřady a sklady pak vyžadovaly mnohé stavební aktivity až do 19. stol. Král Eduard I. Anglický (1272-1307) zahájil výstavbu parkánu na všech čtyřech stranách hradu. Před ním byl vyhlouben nový vodní příkop široký 50 m. Stavba probíhala do roku 1281. V roce 1292 byly v příkopu vysazeny štiky. Na hradě byla založena královská mincovna, která tu byla do 19. stol. S korunovací Eduarda II. v roce 1308 začala dlouhá tradice korunovačních procesí z Toweru přes město do Westminsteru, která vydržela do roku 1660. V letech 1346-1357 byl na hrade vězněn skotský král David Bruce a v roce 1360 francouzský král Jean II. Oba byli zajati v bojích. V roce 1381 se na hrad uchýlil král Richard II. Anglický. Jeho válka s Francií a s tím související vyšší daně dovedly rolníky ke vzpouře. Díky spojencům se rolníci dostali do města a vyrabovali vládní budovy. V roce 1399 král Richard II. v Toweru abdikoval poté co přišel o trůn ve prospěch Jindřicha IV. V roce 1406 se do Toweru nedobrovolně podíval další člen skotské královské rodiny, budoucí král Jakub I. Skotský. V období 1455-1487 probíhaly Války růží, souboj dvou anglických rodů, Lancasterů a Yorků, o anglický trůn. V roce 1460 byl král Jindřich VI. Anglický (Lancaster) uvězněn vévodou z Yorku. Yorkové pak zaútočili na Tower dělostřelbou z opačného břehu Temže. Hradní posádka se nakonec vzdala. V následujícím roce nastoupil na trůn yorský král Eduard IV. Předchozí král Jindřich VI. byl na útěku. Po svém dopadení v roce 1465 byl krátce vězněn v Toweru. V letech 1470-1471 se krátce vrátil na trůn. Yorkové pak znovu získali převahu a hrad byl znovu v obležení. V květnu 1471 byli Lancasteři poraženi a Jindřich VI. byl v Toweru zavražděn. V roce 1483 došlo na hradě k další královské vraždě. Syn Eduarda IV, dvanáctiletý Eduard, vládl dva měsíce jako nekorunovaný král Eduard V. Jeho strýc a poručník Richard, vévoda z Glouchesteru, ale uvěznil krále a jeho mladšího bratra v Toweru a chopil se trůnu jako Richard III. Oba chlapci byli zavražděni. Jejich pozůstatky byly nalezeny v roce 1674 při demolici předbraní hradního donjonu. Hrad byl ve středověku málo využíván jako královská rezidence, byl vnímán spíše jako zbrojnice, mincovna a vězení. Hlavním královským sídlem v Londýně byl palác ve Westminsteru. První dva tudorští panovníci Jindřich VII. (1485-1509) a Jindřich VIII. (1509-1547) jako poslední zvelebovali rezidenční části hradu. Jindřich VIII. přestal Tower využívat po svém druhém sňatku s Annou Boleynovou v roce 1533. Anna byla na hradě uvězněna před svou popravou na tom samém místě v květnu 1536. Královský pobyt pak probíhal pouze na základě protokolu, například před korunovací, poněvadž korunovační procesí začínalo v Toweru. V letech 1603-1604 probíhaly opravy před korunovací Jakuba I. Například velký sál byl bez střechy od pol. 16. stol. Vynucený nepohodlný pobyt královského dvora vyžadoval stejně nepohodlné vystěhování vězňů pro celkový nedostatek prostoru na hradě. Naposledy korunovační procesí začalo z Toweru v roce 1660 při korunovaci Karla II. Král ale na hradě nepřespal, k bráně hradu dojel až ráno. Po zbytek novověku byl hrad nadále sídlem královské zbrojnice. Těmto účelům byla přizpůsobena většina jeho interiéru. Hradní donjon se stal skladištěm střelného prachu. Při požáru Londýna v roce 1666 panovaly obavy o hrad a v něm uložený střelný prach, hrad ale plamenům unikl. Po požáru byl kolem donjonu vymezen bezpečnostní prostor s novou ochrannou zdí. Snad v rámci těchto prací byly v roce 1674 nalezeny pozůstatky obou princů, Eduarda V. a jeho bratra, zavražděných v roce 1483. V roce 1691 se v donjonu propadla podlaha, přibližně 2000 sudů se střelným prachem spadlo o patro níž. Hrad byl navštěvován veřejností již v době vlády Alžběty I. (1558-1603), tehdy pouze na základě pozvání. Od pol. 17. stol. ale stačilo jednoduše přijít k bráně. Veřejné prohlídky důležité vojenské pevnosti udivovaly zahraniční návštěvníky. Například v Paříži se nikdo neodvážil ani pohlédnout na Bastille. Osobní zbraně nechaly návštěvy na bráně. Vstupné záviselo na společenském postavení návštěvníka, například generál Patrik Gordon v roce 1660 zaplatil 33 šilinků, což byl čtyřměsíční plat dělníka. Dnešní návštěvník by tedy asi neměl nadávat při placení 29 liber (2020). První pokladna byla na hradě postavena v roce 1838. Od zač. 19. stol. platilo jednotné vstupné. V roce 1837 hrad navštívilo 10500 návštěvníků, v roce 1839 80000 a na konci století půl milionu lidí ročně. Hrad je i nadále královský majetek. Od roku 1988 je na seznamu Světového dědictví UNESCO..

Yomen znamená svobodný muž. V současnosti je mezi nimi také jedna žena. Oddíl založil v roce 1485 král Jindřich VII. Říká se jim beefeaters, pojídači hovězího. Měli totiž výsadu na základě které mohli dle libosti jíst hovězí z královského stolu. Ve 21:30 začíná sedmiminutová Ceremonie klíčů při zamykání hradu. Oficiální odemykání a zamykání hradu začalo po události v prosinci 1340. Král Eduard III. Anglický přišel neohlášen na inspekci a bez jakékoli zábrany prošel branami do hradu. Rozzuřený král za to nechal zavřít velitele stráží Eduarda de la Beche a přikázal zlepšení ostrahy. Hrad dnes hlídají nejen stráže ale také krkavci Jubilee, Harris, Gripp, Rocky, Erin, Poppy a Merlina. Podle legendy anglické království padne pokud krkavci z Toweru zmizí. Ve službě jich musí být šest, ten sedmý je záložní. Během dne se krkavci volně pohybují po hradě, mají ale údajně přistřižená křídla. Na noc jsou uzamčeni. S tradicí krkavců v Toweru měl začít král Karel II. (1660-1685), tradice ale vznikla nejspíše teprve v 19. stol..