
Hrad byl původně malou pevností s věží a nádvořím nepravidelného tvaru, která byla chráněna hradbou. Na nádvoří stál třípatrový obytný palác. Koncem 14. století byl hrad rozšířen o nové předhradí směrem k jihozápadnímu svahu. Na přelomu 15. a 16. století byl hrad významně přestavěn a opevněn – byla přistavěna dělová bašta, která hlídala cestu vedoucí pod hradem. Předhradí a hradní jádro chránily další bašty, hospodářské předhradí zajišťovala na severu rozměrná předsunutá pevnůstka. Předhradí také chránila řada příkopů a valů. Při obnově vypáleného hradu v 16. století byla jihovýchodní strana zajištěna klínovitou baštou a mohutnou přizdívkou byla zajištěna přilehlá hradba. Roku 1711 byl hrad pobořen – zcela zbořeny byly renesanční budovy obvodové zástavby, z nichž zůstaly jen fragmenty zdiva. Jádro hradu je dnes částečně zakonzervováno.
Strážnímu hradu, ležícímu na strmém výběžku s výhledem daleko do kraje, předcházelo již v době bronzové výšinné sídliště. Roku 1270 zdejší území Čičavu (terra Cicva) získal od krále Štěpána V. Uherského za věrné služby magistr Reynold, předek pánů z Rozhanovců (Rozgonyiové). Hrad Čičavu postavili zřejmě jeho synové někdy v období 1309–1316. Hrad je prvně zmiňovaný roku 1316, kdy vlastník Čičavy magistr Petr odměnil kapitána hradu Mikuláše Perese za úspěšnou obranu hradu proti vzbouřencům. Hrad byl centrem rozsáhlého panství, ke kterému patřilo více než 60 obcí, a kontroloval průsmyk „Polská brána“, kterým vedla důležitá obchodní cesta do Polska. Páni z Rozhanovců vlastnili značný majetek a zastávali významné funkce ve správě Uherska. Největší přestavba hradu byla provedena koncem 15. a začátkem 16. století, kdy byl hrad přestavěn a opevněn, aby odolal případnému útoku polských vojsk, která koncem 15. století vpadla do okolí Stropkova… číst dále
Jeden čas býval častým hostem na hradě Čičavě loupeživý rytíř Kamát, kterému se líbila Marie, hezká dcera hradního pána Bakoše, ale ještě více ho zajímalo její bohaté dědictví. Dívce se původně nápadník líbil, ale později odhalila jeho pravou motivaci. Otevřela oči svému otci, který vlivu rytíře zcela propadl, a ten Kamáta vyhnal. Rytíř přísahal pomstu – když se mu naskytla příležitost, vylákal Marii z hradu a unesl jí do dalekých lesů, aby získal vysoké výkupné. Sice byl sluhy hradního pána po čase dopaden, ale dívka na následky útrap zemřela. Její žalem zdrcený otec dal za trest rytíře nejprve mučit, a poté polomrtvého přikovat ke skále, kde ho nechal napospas dravým ptákům.
V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.