hradby

Dnes již z celého někdejšího opevnění vidíme jen fragmenty, protože dlouhodobé působení mořských vln, sesuvy půdy a časté nepřátelské útoky dokázaly své. Většina pevnostního systému, vybudovaného z kamene, cihel a malty promíchané se smíšenou drtí byla časem nenávratně zničena. Přesto zachovaná část kamenných hradeb s pásy z cihel působí velmi malebným dojmem a stala se jedním ze symbolů města. Součástí zachovaných hradeb je také hlavní městská vstupní brána a sousední pětiboká věž. Hlavním úkolem pevnosti a hradeb bylo chránit vstupní, tedy západní část poloostrova. Nejstarší opevnění zde začali budovat již Thrákové, ale výstavbu moderních hradeb později zahájili až Řekové. Vytvořili je z velkých kamenných bloků a jednalo se o dílo natolik kvalitní, že neutrpělo ani při dobytí města Římany, kteří řecké hradby nadále využívali. V 5. až 7. století hradby přestavěli Byzantinci a vzhledem k jejich následnému poškození byly hradební zdi opravovány ještě v závěru 9. a 14. století. V době osmanské nadvlády nesebarská pevnost ztratila svůj strategický význam a začala se postupně rozpadat. Samotná hradební zeď kopírovala křivky černomořského pobřeží. Naproti přístupové šíje se nachází západní hradba, nejsilnější částí opevnění a je také nejlépe dochovaná. Jihovýchodní městská hradba byla silná asi 2,5 metru a byla kompletně zničena. Ze severní části zdi se pak zachovaly jen pozůstatky včetně základů neznámé velké budovy. Hlavní brána v západní zdi byla „vsunuta“ mezi velké kamenné bloky. Věž pravděpodobně pochází z 11. století a o tři století později byla rekonstruována. Ve středu šíje, přibližně v místech, kde se dnes nachází dřevěný větrný mlýn, stávala další věž. Jihozápadní hradba s baštou pochází z raně byzantské éry. Většina zbytků hradeb byla zakonzervována, ale pouze do výšky přibližně 2 metrů..