parník Nomadic

Přepravní kapacita Nomadiku byla 1000 osob, z toho bylo 400 cestujících první třídy, 500 cestujících druhé třídy a 100 cestujících třetí třídy. Všechny třídy měly na lodi své vlastní prostory s tomu odpovídajícím pohodlím. Pokud se cestující třetí třídy do Nomadiku nevešli tak s nimi vyplul menší parník Traffic. Nomadic má čtyři paluby, délku 70 m a šířku 11 m. Měl dvojici parních kotlů na uhlí a dvojici parních soustrojí. Stroje poháněly dvojici trojlistých vrtulí o průměru 2.1 m. S tímto pohonem parník dosahoval maximální rychlost 22 km/h. Nýtovaný ocelový trup je konstrukčně shodný s Titanikem..

Harland byl původně ředitelem zdejších loděnic. V roce 1858 je koupil od svého zaměstnavatele. Firma proslula výrobou zaoceánských lodí pro dopravce White Star Line. Jde především o slavnou trojici lodí Olympic, Titanic a Britannic. Harland & Wolff vyrobili také bitevní loď HMS Belfast, která je dnes k vidění jako plovoucí muzeum na Temži v centru Londýna. Kromě slavných lodí tu byl v roce 1911 vyroben také jeden malý a docela nenápadný parník Nomadic. Firma White Star Line v roce 1910 zadala výrobu dvou malých parníků pro službu v přístavu Cherbourg ve Francii. Nomadic byl spuštěn na vodu 25. dubna 1911. Druhý menší parník Traffic byl spuštěn 27. dubna 1911. Jejich účelem byla přeprava cestujících a pošty z přístavu k zaoceánským parníkům Olympic a Titanic. Tyto lodě byly příliš veliké a v přístavu kotvit nemohly. Nomadic zahájil službu v Cherbourgu 3. června 1911. O necelý rok později, v podvečer 10. dubna 1912, přepravil 172 cestujících první a druhé třídy k Titaniku. Jako první přirazil k Titaniku Traffic s cestujícími třetí třídy. Traffic do Titaniku narazil a odřel si nátěr. Nomadic přirazil jako druhý. Jedna cestující si při přestupu na lávce vyvrtla kotník. Po přestupu členové posádky Nomadiku zvolali na své kolegy na Titaniku „sbohem, na viděnou za patnáct dnů.”

Během První světové války byl Nomadic ve službách Francie jako pomocná minohledačka. Přepravoval také americké vojáky v přístavu Brest. V roce 1919 se vrátil do Cherbourgu. V roce 1927 byl prodán firmě Compagnie Cherbourgeoise de Transbordement a pokračoval ve službě. V roce 1934 byl ale přístav v Cherbourgu zvětšen a prohlouben. Tím přišel Nomadic o svůj původní význam. Byl znovu prodán firmě Société Cherbourgeoise de Sauvetage et de Remorquage, u níž sloužil jako remorkér pod jménem Ingenieur Minard. 18. června 1940 se Nomadic zúčastnil evakuace Cherbourgu před příchodem německých sil. Po zbytek války sloužil v britském Portsmouthu jako ubytovací loď. Přístav v Cherbourgu byl během války těžce poškozen, proto v něm po válce nemohly zaoceánské parníky kotvit. Nomadic byl zachráněn před sešrotováním a vrácen do své původní služby. Převážel cestující k lodím jako Queen Mary a Queen Elizabeth. K jeho konečnému vyřazení z provozu došlo 4. listopadu 1968. Po dobu pěti následujících let byl nevyužitý, až jej nakonec koupil Yvon Vincent. Ten z něj udělal plovoucí restauraci a za tím účelem jej převezl po Seině do Paříže. V roce 1999 měl Vincent finanční potíže. Vedení přístavu nakonec v roce 2002 loď zkonfiskovalo a převezlo do Le Havre. Po Vincentově smrti v roce 2005 byl parník na prodej, přičemž hrozilo jeho sešrotování. Byla proto zahájena kampaň na jeho záchranu, peníze se ale nepodařilo dát dohromady. Nakonec jej 26. ledna 2006 koupila vláda Severního Irska za cenu 171320 liber. Následoval převod do soukromého vlastnictví společnosti Titanic Belfast Nomadic Limited a oprava do stavu v jakém byl v roce 1911. Od jara 2013 je přístupný veřejnosti v suchém doku Hamilton v Belfastu..

Nese jméno předsedy zprávy přístavu v Belfastu, sira Jakuba Hamiltona (1815-1882). Cena stavby byla 40000 liber a podílelo se na ní 250 dělníků. Při stavbě došlo k jednomu smrtelnému úrazu a k několika vážným zraněním. Dok má délku 143 m, šířku 18 m a hloubku 6.7 m. Vedle něj stojí přízemní kamenný domek s parní pumpou. Tu vyrobila firma Benjamin Hicks & Sons z Boltonu. Stála 1200 liber a do provozu byla uvedena v květnu 1867. Zvláštní plavidlo, které je dnes v doku společně s Nomadikem, sloužilo jako uzávěr doku. Bylo vloženo napříč do vjezdové části doku. Po naplnění vodou kleslo ke dnu a oddělilo dok od vody v řece. Parní pumpou se pak vyčerpala voda z doku. Při opačném procesu se nejprve dok naplnil vodou. Poté byla voda vyčerpaná z plavidla. To začalo plout, zvedlo se ze dna a mohlo být odstraněno. Plavidlo má registrační číslo 50 loděnic Harland & Wolff a pochází z roku 1867..