Výsledky hledání míst

Reliéf hrádku, jehož historie a tím i původní název nejsou zcela známy. Hrádek mohl být součástí zaniklé osady, jež ležela v údolí potoka pod hrádkem na severu nebo součástí dnešních Nových Dvorů. Dnes jsou nepatrné terénní pozůstatky značně narušeny lesními pracemi.

Hrad stával na ostrohu nad obcí patrně od počátku 14. stol., postaven byl pány z Vinařic či Václavem z Dubé. Zpustl po připojení k divickému statku Děpoltem z Lobkovic na Bílině v 1. pol. 16. stol. Zachovány nepatrné terénní stopy.

Viniční sloup z tvrdého žehrovického pískovce s hranolovitým podstavcem a korintskou hlavicí, se sochou sv. Václava z r. 1676 od barokního sochaře Jana Jiřího Bendla. Původně stál před Staroměstskou mosteckou věží, přesunut byl v r. 1778 a 1847.

Viničný sloup u Zeměch nechala postavit kolem roku 1715 velkovévodkyně Anna Marie Toskánská. Pískovcový sloup původně vrcholil hlavicí, zdobenou motivem vinných hroznů a zakončenou kamenným křížem. Dodnes se dochovala jen polovina spodní části dříku.

Hrad založen v 2. pol. 13. stol. rodem Nagymihaly k ochraně křižovatky obchodních cest. Poprvé zmiňován v roce 1336. Od 14. stol. v rukou Sztarayovců. Poškozen královským vojskem v letech 1466 a 1594. Vždy opraven. Po roce 1715 na příkaz císaře zbořen.

První zmínky o vyhlášeném blatnickém víně jsou datovány do 14. století, kdy můžeme předpokládat počátek vinohradů v Blatnici pod Svatým Antonínkem. Zachovalo se několik staveb původních vinných sklepů s významným géniem loci.

Opevněné sídliště nebo hradiště stávalo na pískovcové ostrožně. Bylo osídleno od mladší doby kamenné až do doby halštatské. Od východu bylo chráněno příkopem. Ostrožna je z pískovce a její většina je dnes odtěžena a mnoho z ní nezbylo.

Vinořské hradiště bylo pravděpodobně vybudováno v 11. a 12. století na cestě z Prahy do Staré Boleslavi. Povrchový sběr odhalil keramiku z této doby, ale také halštatskou keramiku. Hradiště tvořily dvě nestejně velké části s vlastním opevněním.

Památník ne zcela jasného původu, byl pravděpodobně postaven na paměť francouzských důstojníků a vojáků, kteří zde byli údajně popraveni pro vzpouru v roce 1741.

Terénní zbytky západní višněvické tvrze, založené asi ve 13. st. a r. 1379 uváděné jako příslušenství Choustníka, r. 1597 se uvádí již jen les. Nevýrazné tvrziště o rozměrech asi 19x18 m s dosud 4–8 m širokými ale mělkými příkopy.

Terénní zbytky východní višněvické tvrze, založené asi ve 13. st. a r. 1379 uváděné jako příslušenství Choustníka, r. 1597 již zaniklé. Dobře dochované tvrziště o rozměrech jádra asi 7x11 m s dosud 3–6 m širokým okružním příkopem a vnějším valem.

Zřícenina hradu. Zakladatelem byl pravděpodobně Přemysl Otakar II., stavba nedokončena. V majetku koruny do r. 1283, poté se stává majitelem Jan z Michalovic, počátkem 14. stol. páni z Újezda, po r. 1317 Bavor II. ze Strakonic, r. 1344 Rožmberkové. Pobořen (prevence proti zneužití).

Velmi málo zřetelné tvrziště na výrazné ostrožně severozápadně od vsi. Není o ní písemných zpráv, gotickou tvrz prokázal až archeologický průzkum. Centrální plochu tvrziště zabírá pole, nepatrné zbytky opevnění na přilehlých svazích.

Zámek z první poloviny 18. století. Po odkoupení zámku městem Vítkov přeměněn v nemocnici. Nemocniční budova, která byla původně zámečkem, byla v sedmdesátých letech 20. století zbourána.

Jeden z nejstarších hradů hradeckých Vítkovců z první poloviny 13. století. Poprvé zmiňován roku 1267 při věnování řádu německých rytířů, v 1. polovině 15. století již pustý. Valem a příkopem chráněné trojúhelné jádro se zbytky hradby a paláce obsahující tzv. klasové zdivo.