Výsledky hledání míst

Širvanšáhův palác je největším památníkem ázerbájdžánské architektury. Od 17. století palác prázdný. Po obléháno vojsky Petra I. převeden pod ruské vojenské oddělení. Zničena řada historických budov a zařízení. Od r. 1920 opatření na ochranu památky. V r. 2006 dokončena obnova paláce.

Značně přetvořený reliéf tvrze v obci Šišma, na místě zvaném Talířový kopec.

Lokalita pravdepodobného zaniknutého hrádku krátkej existencie na mieste hradiska. Už od konca 11. storočia sa tu spomína kostol, ktorý bol zbúraný v 18. storočí. Na jeho miestne bol vybudovaný dnešný kostol Povýšenia sv. Kríža. Po hradisku a hrádku zostali výrazné terénne náznaky. Valy dodnes obklopujú kostol a cintorín.

Narušené reliéfní zbytky hrádku, patrně ze 13.století.

Hrad, založený zřejmě již ve 13. stol. při modernizaci protitatarského útočiště, se prvně zmiňuje až v 16. stol. Za Rákócziho povstání byl dobyt a následně vážně poškozen. Poté již nebyl obnoven. Dodnes se z hradu dochovaly jen nevelké částečně zakonzervované úseky zdí.

Sitno bylo osídleno již v době bronzové, kdy zde lid lužické kultury vybudoval opevněné hradiště o rozloze 16 ha chráněné dodnes patrným mohutným kamenným valem. Počátkem 1. tisíciletí bylo hradiště opuštěno. Ke znovuosídlení došlo zřejmě až v době povelkomoravské a ve vrcholném středověku.

Původně královský hrad pochází z 14.století. V roce 1524 vyhořel. Neodolal turecko-tatarským nájezdům. V 18.století zničen rákocziovskými povstalci. Jeho části rozebírány na materiál až do dnešní podoby.

Dřevěný kříž zasazený v kamenném podstavci na paměť tragické události, při níž zde zahynul 13. 10. 1884 ředitel kn. arcibiskup. panství Hukvaldy Antonín Skácel, když se splašili koně s jeho kočárem.

Zřícenina hradu založeného ve 14. stol. Vilémem, synem pána Děpolta ze Zbiroha. Od roku 1600 se uvádí již jako pustý. V r. 1658 na císařův příkaz byl hrad Sklála pobořen, aby nemohl sloužit jako opěrný bod nepříteli.

Pískovcová skalní stěna na pravém břehu Svitavky. Roku 1910 na ní vznikl reliéf výjevu z místní pověsti o dívce pronásledované rytířem, která ze zoufalosti skáče ze skály a zachrání se, zatímco pronásledovatel se i s koněm zřítí do bažin a zahyne.

Pramen pitné vody v údolí Zbečnického potoka na Hronovsku, který v době epidemie cholery roku 1832 získal mezi lidem pověst léčivého. Název studánka získala podle díla Aloise Jiráska „Skaláci“.

Název Skalákovna získal byt o dvou místnostech vytesaný ve skále počátkem 19. století na úpatí Mazovy či Hudcovy horky. Jeho název zpopularizovala spisovatelka Karolina Světlá svou povídkou Skalák z r. 1863.

Terénní pozůstatky hrádku bez historických zmínek. Předpokládaná existence ve 13. stol., možné využití i v 15. stol. Předpokládané předhradí odděleno od hrádku při výstavbě městského opevnění. Dnes využit jako Kalvárie s křížovou cestou.

Tvrziště na vyvýšeném místě nad řekou Lužnicí. Počátky panského sídla sahají do r. 1265, kdy je jako majitel uváděn Vítek ze Skalice, člen rodu Vítkovců. V letech 1379 a 1381 se objevuje Filip, sezením na Skalici. Zprávy o zámku Skalici jsou pouze v rozmezí let 1533-1540. Po r. 1590 tvrz zaniká.

Terénní náznaky sídla, které pravděpodobně vzniklo na přelomu 13. a 14. století nedaleko Sepekova. Zánikla snad v období husitských válek.