Výsledky hledání míst

Jeden z nejstarších dochovaných pranýřů v Česku. Pochází ze 16. stol. Písemné zprávy o něm chybějí. Město mělo hrdelní právo od roku 1356. Osmiboký, pískovec, výška 1,43 m. Na seznamu kulturních památek od r. 1958. Součást městské památkové zóny.

Pranýř z roku 2022, vztyčen při oslavách 800 let města Hlucholazy. Původní pranýř sloužil městu asi od r. 1599.

Pranýře byly místem veřejné hanby, ponížení a utrpení. Sučanský pranýř je okrouhlý kamenný sloup s kováním pocházející z roku 1830, tedy z doby, kdy již postupně přestávaly být ve většině střední Evropy civilní veřejné pranýře používány.

Křenovský pranýř z roku 1732. Ojediněle dochovaný vrcholně barokní pranýř. Mohutný sloup na veřejném prostranství. R. 1961 poškozen bleskem. R. 2011 restaurace pranýře. Doklad dobového obecního práva v 18. stol. Zapsán do státního seznamu kulturních památek r. 1964.

Výjimečně zachovalý žulový pranýř, součást tehdejšího právního systému, byl postaven roku 1656 a rekonstruovaný v roce 1739. Stojí na čtyřech kamenných stupních, hranolový sokl vrcholí obeliskem prolomeným nikou a ukončený je koulí s plechovou korouhvičkou. Pranýř je památkově chráněn od roku 1963.

Kamenný pranýř z roku 1592 vyrobený z místní žuly. I přes pozdní dobu svého vzniku dodržuje tradiční pozdně gotickou formu, obvyklou na obdobných zařízeních v okolí (např. Vyšší Brod, Hořice). Umístěn v těžišti svažitého přídolského náměstí.

Vysoký kamenný pozdně gotický pranýř z roku 1549 sloužil pro vykonávání práva v Hořicích a sousedních vsích v majetku vyšebrodského kláštera. Na jeho podstavci jsou umístěny dvě kamenné mísy, které sloužily pro odměřování desátku poddaných.

Prášilské jezero patří mezi pět ledovcových jezer ležících v hlubokých lesích na české straně Šumavy. Leží v nadmořské výšce 1080 m a má rozlohu 3,7 ha při maximální hloubce 15 m. Je celoročně přístupné z Prášil po červené značce pro pěší, cyklisty, příp. lyžaře.

Prašivka je tabulové návrší turonského původu, které je součástí Východolabské tabule. Pro odbornou veřejnost je známé díky tomu, že zde bylo potvrzeno mladohalštatské i středověké osídlení a usuzuje se, že se mohlo jednat o hradiště nebo jinak opevněné místo, jehož val se však nedochoval a jediným důkazem tak zbývá objevený žlab pro palisádu.

Opevněné hradiště o rozloze asi 6 hektarů bylo osídleno zřejmě v průběhu doby bronzové. První nálezy získány při těžbě písku. V 60. a 70. letech 20. stol. proběhl archeologický průzkum. V letech 2000-2002 byly při letecké prospekci zjištěny příznaky dvou zaniklých obloukových příkopů.

Místo si po dlouhou dobu zachovalo svůj bažinatý a nezdravý vzhled. R. 1767 prohlášeno za městský majetek. R. 1775 provedena rekultivace. Sochy zdobí celé náměstí, 38 podél vnitřního prstence a 40 podél vnějšího. Představují nejslavnější osobnosti města, ale také významné osoby evropského významu.

Největší přirozená skalní brána na našem kontinentu. Je výsledkem milióny let trvajícího zvětrávání v méně odolné části skalního masívu, tvořeného kvádrovými pískovci turonského stáří. Rozpětí oblouku u dna 26,5 m, výška otvoru 16 m. Přístupné jsou skalní vyhlídky v bezprostředním okolí.

Zřícenina hradu z 1. pol. 14. stol. Za majitelů Mašťovských z Kolovrat v 1. pol. 15. stol. dostal hrad dnešní podobu. R. 1523 získali panství Lobkovicové, opustili hrad v 16. stol.

Nejstarší dochovaná stavba v běloruském Grodně. Kostel postaven před rokem 1183. Památník starověké rusínské architektury. Budova s křížovou klenbou nesená šesti kruhovými sloupy. Vnější strana členěna vyčnívajícími pilastry. Interiér lemován vestavěnými barevnými kameny místo fresek.

Pravoslavný chrám byl postaven v rusko-byzantském stylu v l. 1946–48 archimandritou Andrejem jako památník obětí II. sv. války, zejm. vladyky církve Gorazda, popraveného nacisty za napomáhání výsadkářům, kteří provedli atentát na R. Heydricha. V interiéru větší množství ostatků svatých a ikon.