Výsledky hledání míst

Nízká hranolová zvonice postavena roku 1766, náležící k pozdně baroknímu kostelu sv. Jiří. Doklad lidové tvořivosti, nyní zrekonstruovaná.

Dřevěná zvonice o výšce 12 m vystavěna kolem r. 1600. Jde o kombinovanou konstrukci vzpěradlovou a štenýřovou. Dolní část zvonice je proto osmiboká, horní patro čtyřboké a střešní část končí strmou špicí. Z původních dvou zvonů byl jeden zrekvírován za 1. světové války.

Nejstarší zpráva o existenci zvonice ve Vlastibořicích pochází z roku 1632. Dnešní stavba zřejmě vznikla roku 1671, rekonstruována byla roku 1762. Původní zvony nahradily po světových válkách novodobé. Dominanta kostelního areálu.

Renesanční hranolová zvonice se zděným přízemím, dřevěným patrem a dlátkovou střechou, stojí od 16. století severně od farního kostela sv. Kateřiny ve Velvarech. Zřejmě původně plnila i obrannou funkci.

Barokní věžovitá zděná hranolová stavba, pravděpodobně soudobá se sousedním kostelem. Při obnově v 90. letech 20. století upravena na obydlí správce, po odchodu alternativního umělce Luďka Markse prázdná. Zvononosná konstrukce rozebrána, zvony odvezeny.

Dvoupatrová zděná hranolová zvonice z roku 1599. Původně tvořila bránu hřbitovní zdi, druhotně byl průchod zazděn. Na severní stěně je zazděna kamenná plastika lidské tváře z doby vzniku stavby.

Vysoká zděná hranolová zvonice z počátku 16. století. Druhé patro přistavěno v roce 1675.

Hranolová zvonice se zděným přízemím, dvěma dřevěnými obedněnými patry a odstupňovanou helmicí zvonového tvaru z roku 1754 dominuje kostelnímu areálu v Kryštofově Údolí. Důkladně opravena s celým areálem v 90. letech 20. století.

Hranolová dřevěná zvonice na zděné podezdívce, postavená roku 1904 na místě starší obdobné stavby (snad s využitím jejích konstrukčních prvků). Nejvýraznější částí je východní průčelí s velkým zvukovým oknem a střešní zvoničkou.

Hranolová zděná zvonice s jehlancovou střechou pochází snad ze závěru 17. století. Chybějící slohové znaky neumožňují její přesnější dataci, zachovalé zvony pocházejí z let 1682 a 1722. Součást areálu kostela a hřbitova.

Samostatně stojící vzpěradlová polodřevěná barokní zvonice z konce 17. či z počátku 18. století. Má čtvercový půdorys, přízemí je z lomového kamene, zvonové patro je dřevěné. Zvonice má stanovou střechu krytou šindelem. Dva zvony (z let 1500 a 1655) jsou zavěšeny na vzpěradlové konstrukci.

Součást kostelního komplexu v centru Droužkovic u Chomutova, dříve opevněného. Věž zvonice pochází z přelomu 13. a 14. století, prošla barokními úpravami. Zvonice bývala zároveň branou na hřbitov, což dokládá zazděný průchod v přízemí.

Zděná hranolová zvonice v těsném sousedství kostela sv. Mikuláše. Ve zvonovém patře má velká, segmentem zaklenutá okna. Zvonice má stanovou střechu. Zvon od mistra Rudgera je gotický, z roku 1322.

Polozděná zvonice na šestibokém půdorysu, součást areálu kostela v prastaré polabské obci. Postavena zřejmě až po úpravě terénu, která ze sousedního kostela udělala "polozemnici". Horní část je hrázděná, obedněná.

Samostatně stojící dřevěná zvonice u gotického kostela sv. Ondřeje (14. století) byla postavená v 19. století. Pravděpodobně nahradila starší zvonici. Ve zvonici, stojící v areálu bývalého hřbitova, obklopujícím kostel, jsou zavěšeny zvonky z let 1812 a 1846.