Výsledky hledání míst

První písemný pramen potvrzuje tvrz r. 1481, kdy ji vlastní Jan z Ponikve. Zanikla poč. 16. století. Místo sídla je dodnes neznámé.

Původně tvrz ze 14. století, koncem 16. století za Vrchotických z Loutkova přestavěna na renesanční zámek. Od roku 1638 v majetku jindřichohradeckých jezuitů, kteří jej přestavěli barokně. V 19. století pseudogotické úpravy. Dnes škola.

Barokní křížovnická rezidence - letní zámeček převora kláštera Hradiště sv. Hypolita u Znojma z 1. pol. 18. století. V r. 1780 změněn ve faru, kterou byl až do r. 1952, poté chátral. Dnes vzorně opraven s bílou fasádou, zvýrazněnou červenými štukovými prvky.

Zaniklá tvrz na uměle upraveném pahorku, zvaném Mohyla, byla postavena patrně v 2. pol. 14. stol. V písemných pramenech se uvádí, že ve 14. stol. sídlil ve vsi rozvětvený rod z Popic. R. 1366 ves držel Martin z Popic, r. 1406 Petr Bílý z Popic. Tvrz samotná se zmiňuje až r. 1414 již jako pustá.

Na vyvýšenině zvané Viničky nad vsí Poplze stávalo opevněné sídliště z mladší doby bronzové., tj. z doby zhruba 1300 až 950 let před Kristem. Zatím zde byl proveden pouze záchranný průzkum a povrchové sběry. 7ha hradiště mělo mělo cca 3ha akropoli chráněnou 14 m širokým a 2,2 m hlubokým příkopem.

Terénní náznaky dvojdílného tvrziště ze 14. století se dvěma trojúhelníkovými pahorky na ostrohu nad hlubokým údolím na severovýchodním okraji obce. Část tvrze hospodářsky využívána.

Pozůstatky tvrze přestavěné na barokní sýpku viditelné od železniční trati Praha-Plzeň. Ve sklepě je poměrně dobře zachované původní přízemí tvrze a dveře mezi původními místnostmi mají kamenné hrotité ostění.

Vodní tvrz, prvně zmiňována r. 1354 v majetku Ondřeje z Popovic. Od r. 1488 v majetku Popovských z Bezejovic, kteří ji renesančně přestavěli. Majitelé tvrze se často střídali. R. 1797 koupena Jindřichem z Rottenhanu a upravena na tkalcovnu. Po r. 1989 vrácena v restituci, postupně je rekonstruována.

Kámen, u něhož byl 4. června 1729 sťat tajný evangelík, panský myslivec Tomáš Svoboda z nedalekého Češova, a pamětní deska se nacházejí v Kopidlně v ulici, která nese jméno popraveného. Dům s pamětní deskou stojí v těsné blízkosti železničního přejezdu a místního nádraží.

Spodní zděná část někdejšího městského popraviště z roku 1543 nad centrem Ústí, nedaleko od restaurace Větruše. Používáno do konce 18. století, poté zanikly dřevěné části. Rekonstruováno na vyhlídku počátkem 21. století.

Zbytky někdejší bečovské šibenice na Šibeničním vrchu nad městem. Používala se od počátku 15. století do roku 1765, v 16. stol. zřejmě upravena.

Dva pomníky, vzdálené od sebe asi 30m, připomínají zastřelené vůdce Rumburské vzpoury v roce 1918. Oba pomníky jsou v lokalitě Lesního hřbitova v Novém Boru.

Původní litomyšlské popraviště. Dvouramenná šibenice s kamennou podezdívkou pro dva až tři odsouzené zde stávala až do roku 1788. Poté byla stržena a další popravy se konaly už jen na jednorázově vztyčené šibenici na hranici města.

Porčův mlýn je prvně zmiňován r. 1676, kdy ho koupil David Porč od Jana Jabůrka. Rodina Porčů držela mlýn až do r. 1955, kdy jej prodala Lydii Vybíhalové. Mlýn poté zchátral. Jeho ruinu koupili Milan Růžička, Zdeněk Růžička a Ladislav Šumbera a mlýn zrekonstruovali do funkční podoby.

Tvrz není v písemných pramenech zmiňována. Postavena byla nejpozději v 2. pol. 14. stol., neboť r. 1380 se odtud píše Markéta, r. 1396 Markvart a kolem r. 1400 Vyšata. Od 15. stol. patřily Pořešice k Vysokému Chlumci a patrně nebyly dál využívány jako sídlo. Dnes je tvrz v soukromém vlastnictví.