Výsledky hledání míst

Sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého byl vztyčen r. 1709, obec v té době patřila kartuziánskému klášteru. Korintský sloup se sochou na členěném podstavci, na dříku sloupu je akantová kartuš s lp. 1709, socha sv. Jana se vynořuje z oblak s hlavami andělíčků. R. 2012 okolí sloupu parkově upraveno.

Toskánský kamenný sloup s plastikou sv. Jana Nepomuckého z umělého kamene vznikl podle datace na soklu v roce 1703, tedy 18 let před světcovou kanonizací. Jan Nepomucký je zde znázorněn v obvyklé kompozici, s křížem v ruce a s pěticí hvězd, tvořící jeho svatozář. Roku 2001 byl sloup restaurován.

Velmi kvalitní sochařská práce z r. 1730. Dominantní prvek náměstí. Ze středu podstavce vyrůstá sloup. Na něm socha světce. Jan Nepomucký zpodoben v tradičním oblečení se dvěma vrstvami drapérie a pláštíkem přes ramena. Části plastiky jsou pozlacené. V seznamu kulturních památek od r. 1964.

Barokní sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého z r. 1709. Nechal jej postavit měšťan Jan Roman Antonín Vodňanský. Při požáru města roku 1757 byl sloup poškozen a v roce 1758 byl opraven. Další opravy proběhly v letech 1768, 1900, 1936, 1974 a 2007. Nová mříž kolem sloupu je z roku 2007.

Barokní sloup se sv. Janem Nepomuckým pochází z r. 1710. Volně stojící kamenný toskánský sloup. Na podstavci alianční znaky Podstatských z Prusinovic a hraběcího rodu Deblínů. Světec ve značně podživotní velikosti nese kříž, za který je zasunuta zlacená palmová ratolest. Chybí svatozář nad Janovou hlavou.

Barokní sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého pochází z doby kolem roku 1730. Sloup je dílem barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna, nebo byl vytvořen v jeho dílně (dílně bratří Pacáků). Od r. 1958 je sloup chráněnou nemovitou kulturní památkou, od r. 2004 je součástí vesnické památkové zóny.

Sloup vztyčený na rozcestí cest mezi Křelovem a Neředínem nese na vrcholu sochu Jana Nepomuckého, který v době jeho stavby nebyl oficiálně ani blahoslaven, natož svatořečen. Také datum poslední obnovy (leden 1948) v sobě nese historický paradox.

Toskánský sloup na kamenném podstavci z roku 1708 od neznámého autora. Na vrcholu sloupu stojí drobná plastika, znázorňující svatého Josefa s Jezulátkem v náručí. Vysvěcení plastiky provedl tehdejší horažďovický děkan Václav Nigrýn. Jedná se o starší ze dvou votivních sloupů na území Horažďovic.

Vysoký sloup na hranolovém podstavci se sochou sv. Judy Tadeáše nechal v dnešní Nábřežní ulici roku 1707 postavit zdejší kolář a kovář Georg Bayer. Poškozené dílo bylo po restauraci v 90. letech 20. století přeneseno do jihozápadního koutu italské části zámecké zahrady.

Sloup se sochou sv. Leopolda byl vytvořen v letech 1676–77. Patří do skupiny šesti votivních sloupů, které nechal v rozmezí let 1660–77 na území městečka Brtnice vztyčit Antonín František hrabě Collalto s manželkou Marií Annou Maxmiliánou z Althannu. Autor sloupů je neznámý. Restaurován v l. 1993–4.

Sloup se sochou sv. Rocha a sv. Rozálie u roku 1661. Patří do souboru barokních votivních sloupů, od Simona Ohnesorga - kameníka z Vyskytné u Jihlavy Sloupy nechal vytvořit tehdejší majitel Brtnice Antonín František hrabě Collalto s manželkou Marií Annou Maxmiliánou, rozenou hraběnkou z Althannu.

Sloup se sochou sv. Tomáše Akvinského vytvořen v 60. letech 17. století zřejmě kameníkem Simonem Ohnesorgem. Patří do skupiny šesti votivních sloupů, které nechal v rozmezí let 1660–77 na území městečka Brtnice vztyčit Antonín František hrabě Collalto s manželkou Marií Annou Maxmiliánou z Althannu.

Vysoký válcový sloup s hlavicí stojící na hranolovém podstavci nese od roku 1742 sochu svatého Václava. Je umístěn u turnovské brány kosteckého pivovaru. Podstavec nese kartuše s nápisy v dobové češtině. Krátce po získání hradu ho nechal vztyčit Václav Kazimír Netolický.

Vysoký kamenný sloup v těžišti roudnického Karlova náměstí nese sochu svatého Vavřince s roštem, na kterém byl upečen. Stavba z roku 1738 byla vztyčena jako poděkování za odvrácení morové epidemie.

Sloup se sochou Trpícího Krista je barokní dílo neznámého autora z r. 1710 s neobvyklým tématem. Stojí při stěně kostela sv. Markéty a od r. 1958 je zapsán v seznamu kulturních památek.