Vendômský sloup

Sloup je vysoký 44,3 metry o průměru 3,60 m zakončený sochou Napoleona. Sloup se skládá z 98 kamenných skruží, které jsou pokryty bronzovými pláty zdobenými starověkým způsobem reliéfy představující trofeje a bitevní scény. Jednotlivé výjevy jsou za sebou řazeny ve spirále směřující vzhůru dlouhé 280 m, která se skládá ze 425 bronzových plaket. Výzdobu navrhl Pierre Bergeret a vytvořil ji tým sochařů. Sloupem vede vnitřní schodiště umožňující přístup na ochoz pod sochou. Autorem sochy je sochař Auguste Dumont a představuje Napoleona jako římského císaře, zahaleného v krátké tunice a nesoucího odznaky své moci, tj. meč, glóbus s Bohyní vítězství v rukou a vavřínový věnec na hlavě..

V roce 1800 byl vydán dekret, aby byl v každém sídle departementu vztyčen sloup věnovaný statečným mužům. V Paříži Napoleon 20. března rozhodl o výstavbě dvou sloupů. Jeden měl stát na Place de la Concorde věnovaný celému národu a druhý na Place Vendôme. Zatímco Národní sloup nebyl nikdy realizován, základní kámen sloupu Vendôme byl položen 14. července 1800 za přítomnosti Luciena Bonaparta, Napoleonova bratra a ministra vnitra. Avšak poté realizace ustala. Až v roce 1803 Napoleon potvrdil výstavbu sloupu podle vzoru Trajánova sloupu v Římě. Sloup měl být ozdoben 108 figurami spirálovitě vystupujícími až k vrcholu, na němž měla stát socha Karla Velikého. Ale výstavba postupovala pomalu. V roce 1805 bylo na sloup použito 180 tun kovu získaného z ukořistěných ruských a rakouských děl v bitvě u Slavkova. Udává se, že se jednalo o 1200 děl, ovšem historické zprávy zmiňují jen asi 130 děl. Sloup byl dokončen v roce 1810 a na jeho vrcholek byla umístěna socha Napoleona. V roce 1814 byla socha svržena spojeneckými vojsky okupující Paříž a během Restaurace nahrazena bílou vlajkou. Nová socha se objevila na vrcholku až v roce 1833 a jednalo se opět o Napoleona. V roce 1863 nechal Napoleon III. nahradit tuto sochu kopií první sochy. Během povstání Pařížské komuny malíř Gustave Courbet zaslal vládě národní obrany 14. září 1870 výzvu k odstranění sloupu a převezení výzdoby do Muzea dělostřelectva a do pařížské mincovny. Komuna však rozhodla o úplném zničení sloupu, který měl představovat „památník barbarství, symbol hrubé síly a falešné slávy, potvrzení militarismu, popření mezinárodního práva, trvalou urážku vítězů vůči poraženým a věčný útok na jeden ze tří hlavních principů Francouzské republiky - bratrství“. Dne 16. května 1871 byl proto sloup stržen a bronzové části roztaveny. Po pádu Komuny rozhodl nový prezident MacMahon v květnu 1873 obnovit sloup nákladem více než 323.000 franků a o dva roky později byl sloup dokončen..