Turistické cíle v okolí obce Bílka

Renesanční dům postavený kolem roku 1580 na místě starší stavby, z ní se dochovaly gotické sklepy. Ve dvoře je k hradbě přistavěn renesanční domek.

Opravdu jen skromné zbytky středověké tvrze v podobě terénních vln a tvarů jsou k vidění v malé osadě Režný Újezd. Ves byla poprvé zmíněna v roce 1366. Malé zemanství zaniklo patrně v 15.století, kdy byl Režný Újezd připojen k jiné malé osadě – Borči.

Památník s bohyní Niké postavený podle návrhu P. Nobileho v roce 1837 na počest hrdinného boje ruských vojsk proti napoleonskému sboru generála WanDamma dne 29. - 30. 8. 1813 v bitvě u Chlumce a Přestanova.

Schwarzenberská labská restaurace u přívozu přes Labe s bývalým pavilonem a vyhlídkovou věží, která dříve sloužila pro uskladnění ledu.

Kaple postavená v letech 1728–1730 Kristiánem Laglerem na nově zřizovaném městském hřbitově. Po jeho přeměně na park zachována spolu s pomníkem a náhrobkem básníka J. G. Seumeho, po němž je často nazývána. Po letech chátrání upravena na výstavní prostor bez církevního zařízení.

Původní renesanční budova byla přestavěna v baroku. Od roku 1956 je zde sídlo galerie s uměleckými díly od 13. století do současnosti. Dochován renesanční portál, psaníčková sgrafita.

První písemná zmínka je ze 14. století. Poté několikrát změnil majitele. Když v roce 1639 hrad zpustošili Švédové, už nebyl nikdy obnoven a od té doby chátral. Dnes v majetku obce Vlastislav.

Zámek byl postaven v druhé polovině 17. století poté, co původní hrad byl za třicetileté války zpustošen Švédy a nebyl už obnoven. Tehdejší majitelé Hrzánové z Harasova pro stavbu nového zámku použili stavební kámen ze starých hradních budov.

Pozůstatky skalní kaple u Mírkova jsou dnes jen zbytky ve skále. Původně zde byla poutní kaple z 19. století, vzniklá kolem jeskyně se soškou Panny Marie. Po válce chátrala a v 70. letech byla zbořena. Dnes místo slouží i jako lezecká lokalita.

Umělá zřícenina, budovaná po roce 1805 jako společenské centrum lázeňského souměstí s využitím netradičního materiálu. Chátrání po roce 1945 přešlo v devastaci po roce 1990.

Slatinu poprvé připomíná zakládací listina litoměřické kapituly (1057). V 13. stol. nově vysazena, unikátně zachován půdorys okrouhlice s velkou návsí. VPZ chrání jak jej, tak celkový vzhled obce, dodnes určovaný především věncem stodol na obvodu.

Barokní sloup na členitém podstavci s dochovanými zbytky sochařské výzdoby. Do Valtířova byl převezen na přelomu 60. a 70. let 20. století. Původně stál v jedné ze vsí, zatopených Nechranickou přehradou. Sochy, které stávaly na rozích podstavce, zmizely neznámo kam.