Turistické cíle v okolí obce Loučná

Výletní restaurace Obří sud postavena r.1931 ve skutečném dřevěném sudu, později přistavěna další budova. Objekt slouží zejména lázeňským hostům z Lázní Libverda.

Oblast Oldřichovského Špičáku je nejzápadnější částí chráněných Jizerskohorských bučin, které byly r. 2021 zapsány na seznam přírodního dědictví UNESCO. Vrchol je dostupný po žluté značce buď z Frýdlantu nebo z opačné strany z obce Oldřichov v Hájích.

Ořešník je jedním z vrcholů národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny, od r. 2021 památka UNESCO. Na vrcholovém skalisku je zřízena vyhlídka se zábradlím. Své jméno prý dostal proto, že jeho svahy byly porostlé lískovými keři. Kříž zde v r. 1813 vztyčili františkáni.

Nad obcí Višňová se nachází jediná zabezpečená skalní vyhlídka Frýdlantska, dnes přerostlá okolními stromy. Jde o seskupení mohutných balvanů z rumburské žuly, které dříve byly považovány za pohanské obětiště. Archeologické nálezy z eneolitu.

Pomník k jubileu vlády císaře Františka Josefa I. připomínal od 9. 6. 1924 památku Hanse Kudlicha, revolucionáře z roku 1848. Po roce 1945 se změnil v pomník obětem II. světové války, od roku 2006 opět Kudlichův.

Pomník Hanse Kudlicha, autora návrhu na zrušení roboty r. 1848 zvaného osvoboditel sedláků, byl v Dolní Řasnici (Rückersdorfu) odhalen 27. 7. 1924. Na přírodní balvan byl osazen bronzový reliéf, shodný s pomníkem v nedaleké Bulovce. Pomník byl obnoven počátkem 21. století.

Stavbu ve stylu florentské novorenesance postavil podle Schinkelova projektu v letech 1840–45 městský stavitel Schramm na místě staré radnice, nouzově opravené po bombardování města roku 1757. Bohatá vnější i vnitřní výzdoba prezentovala opětovný růst bohatství a významu města.

Rolandova (Martova) kašna stojí na hlavním žitavském náměstí od roku 1585. Na bohatě členěném sloupu stojí socha boha Marta, v lidovém podání ztotožněná s bájným Rolandem. Kašna je zdobena ovocem, klasy a tkalcovskými člunky jako symboly bohatství města.

Původně snad renesanční objekt rychty a krčmy byl naposledy přestavěn kolem roku 1827. Po poválečné devastaci, při níž zanikla většina objektů v areálu, je postupně obnovován a spolu se sousední kovárnou funguje jako jádro budoucího skansenu.

Větrný mlýn postavil v letech 1842–1843 tesař a mlynář Josef Scholze. Mouku mlel mlýn do 70. let 19. století, v r. 1890 skončilo sejmutím křídel i šrotování. Poté sloužil mlýn jako seník. V 90. letech 20. stol. byla zchátralá budova obnovena jako rekreační objekt.

Strážní hrad existoval v období 13.- počátek 14. stol. Z hradní skály (620 m) je rozhled na celé Frýdlantsko. Od r. 2021 je oblast Skalního hradu jako součást národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny zapsána v seznamu světového dědictví UNESCO.

Budova bývalé solnice byla postavena v období renesance (konec 15. stol. - poč. 17. stol.) přístavbou ke středověké hradební zdi. Později byl dům barokně přestavěn a koncem 18. stol. klasicistně upraven. R. 1959 byl celkově zrekonstruován. R. 2003 oprava fasád a oken. Dnes je využíván k bydlení.