Turistické cíle v okolí obce Dolní Podluží

Socha pochází patrně z poloviny 18. stol. Pozdně barokní pískovcová skulptura. Na hranolovém soklu tvaru nízkého komolého jehlanu. Na soklu kamenná plastika stojícího světce v tradičním rouchu, v kontrapostu s kamenným krucifixem na pravé ruce. Socha v seznamu kulturních památek od r. 1967.

Barokní socha sv. Prokopa je dílem neznámého autora. Pochází z druhé pol. 18. stol. Nad římsou na soklu socha sv. Prokopa v nadživotní velikosti. U pravé nohy ďábel s rohy, na zádech křídla. Materiál sochy pískovec. Zapsána do seznamu kulturních památek r. 1967.

Pískovcová socha sv. Vincence se nalézá na oploceném pozemku vpravo od boční stěny lodi baziliky. Zhotovena r. 1770. Socha spočívá na novodobém betonovém fundamentu. Na podstavci socha světce v doprovodu malého andílka u pravé nohy. Světec v obvyklém odění dominikána. Památkově chráněno od r. 1995.

Socha svatého Petra pochází z počátku 19. století. Doklad lidové zbožnosti. Autor není znám. Socha světce v nadživotní velkosti. V pravé ruce železný kříž, levá ruka tiskne k hrudi knihu. Nad sochou plechová stříška. V seznamu kulturních památek od r. 1967.

Vrcholně barokní socha odpočívajícího Krista z roku 1730. Vrcholová socha představuje sedícího Zbičovaného odpočívajícího Krista v podživotní velikosti obvyklého ikonografického typu. Nad sochou Krista se nalézá ohýbaná krycí plechová stříška.

Sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Zdislavy z roku 1709. Hodnotný příklad barokního sochařství Českolipska. Sv. Jan ve svém typu v kanovnickém odění stojící v kontrapostu s volnou pravou nohou. Sv. Zdislava je zachycena v řádovém oděvu terciářky, se škapulířem a se svrchním pláštěm přes ramena.

První zmínka o solnici na náměstí Neustadt pochází z roku 1389. Několika přestavbami v následujících stoletích se vyvinula na osmipatrovou budovu, která sloužila jako solnice, stáje, zbrojnice a sýpka. Od roku 1997 důkladná oprava, po jejím skončení sídlo knihovny a dalších institucí.

Barokní pískovcové sochy P. Marie a sv. Jana Evangelisty a kříž ze skupiny Kalvárie. Sochy pocházejí ze 17. stol., kříž s Kristem z 19. stol. Provedení v životní velikosti. Sousoší zapsáno do státního seznamu kulturních památek r. 1965.

První písemná zmínka o Mařenicích je z roku 1372. Trojice soch stojí na křižovatce u hospody. Jde o sochy ukřižovaného Krista, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Materiál pískovec. Autorem je sloupský sochař Josef Max.

Špitál s kostelem sv. Jakuba byl zřejmě na přelomu 13. a 14. století postaven u mostu přes Mandavu. Původní gotické stavby byly mnohokrát přestavěny po válečných i živelných pohromách. V současné době slouží kostel metodistické církvi, špitál řadě firem.

Renesanční budova jednoho z prvních gymnasií v Německu (tehdy ovšem v zemích Koruny české) vznikla v letech 1571–86 na místě někdejší johanitské komendy u Jánského kostela úsilím žitavského měšťana Nikolause von Dornspach.

Skromné zbytky jednodílného hrádku s nejsnými počátky. Poprvé zmiňován v souvislosti sVartenberky a Lemberkem. 1431 byl Lužičany vypálen. Několikrát obnoven, avšak 1467 dějiny hradu definitvně končí.