Turistické cíle v okolí obce Petrovice

Před 100 lety opuštěný vápencový lom poblíž nádraží Křižany pohltila příroda. Od r. 2017 je areál zpřístupněn žlutě značenou okružní stezkou s odbočkami na tzv. Krásnou vyhlídku a k Loupežnické jeskyni. Zdevastovaná jeskyně není přístupná.

Barokní pískovcové sochy P. Marie a sv. Jana Evangelisty a kříž ze skupiny Kalvárie. Sochy pocházejí ze 17. stol., kříž s Kristem z 19. stol. Provedení v životní velikosti. Sousoší zapsáno do státního seznamu kulturních památek r. 1965.

Rynoltice je vesnice na severu Čech. Sousoší Piety v Rynolticích postaveno r. 1735. Na hranolovém podstavci zdobeném reliéfy a s římsou je vsazena pieta. Novější kříž je v pozadí. Materiál pískovec. Sousoší zapsáno v seznamu kulturních památek od r 1966.

Sousoší sv. Václava a Jana Nepomuckého k sobě otočených zády z r. 1735. Podstavec na každé straně s reliéfem. Sochy v podživotní velikosti. Sv. Václav zobrazen ve zbroji, pravou ruku na prsou, sv. Jan Nepomucký esovitě prohnutý s hlavou mírně nakloněnou. V seznamu kulturních památek od r. 1996.

Sousoší tří svatých, Jana, Pavla a Luitgardy pochází z roku 1714. Uprostřed pomníku se tyčí kříž s Kristem. Po stranách jsou postavy světců s železnými meči. Sochy umístěny na mohutném a bohatě členěném podstavci. Podstavec pod sochou sv. Luitgardy je nejvýraznější a nejmohutnější. Sousoší zapsáno do seznamu kulturních památek r. 1966.

První písemná zmínka o Mařenicích je z roku 1372. Trojice soch stojí na křižovatce u hospody. Jde o sochy ukřižovaného Krista, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Materiál pískovec. Autorem je sloupský sochař Josef Max.

Špitál s kostelem sv. Jakuba byl zřejmě na přelomu 13. a 14. století postaven u mostu přes Mandavu. Původní gotické stavby byly mnohokrát přestavěny po válečných i živelných pohromách. V současné době slouží kostel metodistické církvi, špitál řadě firem.

Renesanční budova jednoho z prvních gymnasií v Německu (tehdy ovšem v zemích Koruny české) vznikla v letech 1571–86 na místě někdejší johanitské komendy u Jánského kostela úsilím žitavského měšťana Nikolause von Dornspach.

Skromné zbytky jednodílného hrádku s nejsnými počátky. Poprvé zmiňován v souvislosti sVartenberky a Lemberkem. 1431 byl Lužičany vypálen. Několikrát obnoven, avšak 1467 dějiny hradu definitvně končí.

Zřícenina skal. hradu. Přip. r. 1431 jako maj. Beneše z Vartemberka. R. 1453 zmiň. jako manské sídlo. Brzy poté zřejmě zanikl. R. 1760 zde zřízena poustevna, fungující do r. 1773. Hrad byl zal. na strmém pískovcovém suku, od něhož získal i své jméno.

Vyvřelý čedičový vrch Stříbrník, jehož vrchol je od r. 1968 přírodní památkou. Přístupný po odbočce z turistické stezky z Žibřidic. Místo dalekého kruhového rozhledu na Ralsko, Ještěd a prakticky celé Lužické hory.

Památník, upravený (neznámo kdy) z přírodní vulkanovité skály na připomínku padlých ze srážky Švédů a posádky hradu Tolštejna r. 1642. Císařský oddíl byl tehdy s velkými ztrátami odražen a ustoupil zpátky na Tolštejn, který byl později dobyt. R. 1970 byl památník silně poničen hledači pokladů.