Turistické cíle v okolí obce Hájky

Geologický objekt chráněný od r. 1940. Skalnatý výchoz nad Lužnicí je vysoký cca 20 m. Je tvořen magmatity, ve kterých se nacházejí železnatohlinité granáty almandiny velikosti až vlašského ořechu. Kamenem ze skály byly dlážděny ulice Tábora.

Dřevěnou rozhlednu (12 m, 450 m n. m.) nechal postavit Obecní úřad Radětice (truhlář Miloslav Dědič) roku 2004. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 10 m je vyhlídka na Bechyni (4 km), Radětice, Senožaty a další. Rozhledna stojí na okraji Přírodního parku Plziny a je volně přístupná.

Novorenesanční radniční budova z let 1900–1902, se sgrafitovou výzdobou v nynější podobě z roku 1937.

Patrné tvrziště po tvrzi z 15. století na zahradě za číslem popisným 25, na výrazném terénním výběžku v severovýchodní části obce. Tvrz postavili Petr Stolice z Rataj či jeho syn Jan. Nejpozději zanikla po roce 1415, kdy byla druhá část vsi připojena k panství Dobronice.

Jediný řetězový most v Evropě v empírovém slohu postavený r. 1848, podle plánů Ing. B. Schnircha a Ing. Gassnera, byl na současné místo po kouskách přenesen z Podolska v letech 1960-1974.

Terénní náznaky sídla, které pravděpodobně vzniklo na přelomu 13. a 14. století nedaleko Sepekova. Zánikla snad v období husitských válek.

Tvrziště na vyvýšeném místě nad řekou Lužnicí. Počátky panského sídla sahají do r. 1265, kdy je jako majitel uváděn Vítek ze Skalice, člen rodu Vítkovců. V letech 1379 a 1381 se objevuje Filip, sezením na Skalici. Zprávy o zámku Skalici jsou pouze v rozmezí let 1533-1540. Po r. 1590 tvrz zaniká.

Goticko-renesanční měšťanský dům čp. 22 v sousedství radnice, připomínán v roce 1536. Do dnešní podoby přestavěn po požáru pozdějším primasem Martinem Helmem z Vorlova. Název získal po majiteli z počátku 20. století.

Zřícenina hradu, prvně zmiň. r. 1385 jako hrad Rožmberků. Za husitských válek dvakrát vypálen. V poděbradské době byl opevněn. Od 16. stol. chátral. Zač. 17. stol. zde byla škola, poté hrad sloužil jako sýpka, v l. 1628-1951 pivovar. Po rekonstrukci (2001-2010) je sídlem Městské knihovny.

Socha světce z doby kolem r. 1740 provedena v tradičním ikonografickém zobrazením v mírně podživotní velikosti, oděná do rozevlátého roucha. Světec oděn jako římský voják, levou rukou vylévá malé vědro s vodou, v pravé drží korouhev s křížem. Socha zapsána do seznamu památek r. 1963.

Socha je datována kolem r. 1740. Je v tradičním ikonografickém provedení. Pískovcová plastika světce zachyceného v pohybu a oděného do rozevlátého kanonického roucha. Socha je dílem místního sochaře. Tvoří výrazný urbanistický prvek městyse. Socha zapsána do seznamu památek r. 1963.

Sokolovna v Táboře, kombinující novorenesanční a secesní sloh, byla postavena v letech 1904-1906 podle projektu Ludvíka Čížka. Severní průčelí zdobí ve výši prvního patra malby. Zakladatele Sokola M. Tyrše a J. Fügnera připomínají na severní straně jejich portréty a na jižní busty.