Turistické cíle v okolí obce Stachy

Radnice stojí v severní polovině zhruba obdélné plochy náměstí. Původně renesanční stavba, v roce 1707 po požáru rozšířena do dnešní čtyřkřídlé mohutné budovy. Uprostřed jižního hlavního průčelí renesanční vstupní portál a štíhlá hranolová věž s cibulovou bání s lucernou. Přestavěna v roce 1850.

Původním sídlem vimperské radnice byl pozdější městský pivovar. Roku 1727 koupila obec dům dnešního popisného čísla 8, který nechala přestavět na novou radnici. Na počátku 20. století městská správa přesídlila do budovy v jihovýchodním rohu náměstí.

Počáteční objekt Vchynicko-tetovského plavebního kanálu byl postaven 1799–1801 pro přemostění Vydry a zachycování plaveného dřeva před začátkem nesplavného úseku. Do 1953 po něm vedla i cesta Srní - Modrava, poté zchátral a byl stržen. Obnoven 2000.

V jádru gotický měšťanský dům, přestavěn renesančně. Patřil rodině Rosaciů a lékárnické rodině Firbasovské. Dům je od počátku devadesátých let opuštěný a není přístupný.

Zevně barokní obdélný patrový dům s mansardovou střechou v severní části stašské návsi (náměstí) sloužil postupně jako královácká rychta, fara a sídlo obecní samosprávy. Pochází nejméně z 18. století, renesanční portál s erby v nadpraží neznámého původu.

První zmínka o vsi je z r. 1263, kdy patří k vimperskému panství. V r. 1494 získává Bohumilice Zdeněk Malovec z Chýnova. Po něm kolem r. 1549 dědí panství Jan Malovec z Chýnova a staví zde ren. tvrz. V r. 1818 zámek přestaven a v r. 1890 přistavili Lumbové západní křídlo. Dnes je používán k bydlení.

Menhir zvaný Sluneční kámen stojí na kraji lesa na úpatí vrchu Javorník. Menhir údajně sloužil k léčbě ženských nemocí.

Nikdy nedostavěná pec a základy doprovodných staveb na okraji lesa nad osadou Velký Radkov měly sloužit výrobě kosmetických přípravků z pryskyřic jehličnatých stromů. Výstavba asi těsně před I. světovou válkou, která ji zřejmě předčasně zastavila.

Věžovitá tvrz ze 14. století upravená po třicetileté válce, nejpozději v 1. polovině 18. století na sýpku.

Socha světce stojící na dvojitě odstupňovaném kamenném podstavci vedle kaple Nanebevzetí Panny Marie na návsi. Datovaná na kamenném podstavci do roku 1886.

Barokní socha sv. Jana Nepomuckého pochází pravděpodobně z druhé poloviny 18. století. Vyznačena je až na mapě stabilního katastru z roku 1837. Světec je znázorněn tradičně v kněžském rouchu, s biretem a kovovou svatozáří s pěti hvězdami. U nohou má sošku andílka. Památkově chráněna od roku 1958.

Socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1861 s replikou dobové závěsné lucerny a kamenná kašna z roku 1885 se nacházejí v severovýchodním koutě náměstí. Díla zřejmě místních sochařů (kameníků) vycházejí i přes časový odstup z osvědčených barokních vzorů.