Turistické cíle v okolí obce Býkovice

Zámek poprvé zmiňovaný v roce 1750. Prodán v dražbě v roce 1754 Janu Václavu Vejvodovi. V jeho držení do roku 1800. Po r. 1945 sloužil jako kanceláře, pošta a knihovna. Dnes v soukromém vlastnictví.

Dobře zachovalé tvrziště po tvrzi z pol. 14. století, zmiňované k r. 1536 při prodeji vsi. Roku 1546 připojena Čejky z Olbramovic ke Kácovu a bez využití zpustla. Zachovány příkopy a val, zbytky zdiva byly již úplně rozebrány.

Kdy tvrz nahrazena zámkem ani kdy byl v 18.st. přestavěn, nelze přesně zjistit. R.1820 přestavěn. Před r.1908 uvnitř zmodernizován. Z kaple se zachoval kamenný barokní portál. Fasáda zámku jednoduchá. Na straně do zahrady je balkón na sloupech.

Barokní radnice, postavená mezi lety 1715 – 1719, do dnešní podoby přestavěná v letech 1766 – 1780.

Trojkřídlý zámek na místě gotického hradu (zbytky v severním křídle), přestavěný renesančně koncem 16. století a barokně kolem roku 1672. Budovy na předhradí (bývalý pivovar) jsou převážně renesanční. Za zámkem jsou zbytky ohradní zdi kolem parku.

Zámek byl postaven r. 1702 Janem Antonínem Kořenským z Terešova. V r. 1808 byl po požáru opraven a koncem 19. stol. byl rodinou Chotků přestavěn v pozdně klasicistním slohu a tuto podobu má dodnes. V zámku byl donedávna ústav pro postižené děti, vrácen v restituci.

Jednoduchá stavba ve funkcionalisticko-konstruktivistických formách byla pro potřeby sázavské obce Církve československé husitské postavena v letech 1939–41. Potřebám církve slouží dodnes. Dominanta levého předmostí jediného mostu ve městě.

Budovy sklářské osady, vzniklé po roce 1835 nad mlýnem Na Kácku, který zakoupil František Kavalír. Dochovány dvě ze tří hutí, dvě sídla majitelů, původní mlýn a řada obytných domů. Následky poválečné devastace má odstranit projekt, podporovaný Evropskou unií.

Pozdně barokní pískovcová socha sv. Františka vznikla v poslední třetině 18. století, pravděpodobně v roce 1771. Postava ležícího umírajícího světce je v mírně nadživotní velikosti, u nohou mu klečí indián. Podstavec je zděný, je na něm pískovcový alianční erb. Památkově chráněna je od roku 1958.

Barokní pískovcové sousoší se sestává z postavy Jana Nepomuckého v životní velikosti a dvou andílků vedle jeho nohou na pískovcovém podstavci. Sousoší údajně vzniklo v dílně slavného barokního sochaře Františka Ignáce Platzera někdy kolem roku 1760. Památkově je chráněno od roku 1958.

Vrcholně barokní socha sv. Jana Nepomuckého vznikla v první třetině 18. století, někdy po roce 1723. Postava světce je v životní velikosti, celková výška památky je cca 3,5 metru. Na povrchu má socha zbytky polychromie. Podstavec je osmiboký, bez ozdob a nápisů. Památkově chráněná je od roku 1958.

Pozdně barokní pískovcová socha sv. Prokopa vznikla v poslední třetině 18. století, dle chronogramu v roce 1774. Postava světce je v mírně podživotní velikosti, u nohy má drobnou sochu ďábla. Celková výška památky je cca 3,25 metru. Na podstavci je erb s nápisem. Památkově chráněna je od roku 1958.