Turistické cíle v okolí obce Slavče

Barokní socha světce v parčíku jihozápadně od vstupu do kostela sv. Mikuláše. Stojí na členěném architektonickém soklu s oválnou kartuší. Figura světce je vytesána v kontrapostu v mírně podživotní velikosti; zobrazen je v typickém oblečení a s obvyklým atributem. Pochází z 18. století.

Zřícenina hradu. Založení hradu nejasné (falešná listina datována r. 1265). Nejstaršími známými majiteli hradu jsou pánové z Velešína. Beneš z Velešína prodal Sokolčí r. 1387 Oldřichovi z Rožmberka, který hrad, snad později, připojil k Novým Hradům. R. 1541 hrad pustý.

Pískovcové sousoší sv. Jana Nepomuckého s anděly vzniklo pravděpodobně mezi lety 1730–1740. Jeho autorství není jisté, dle podobnosti se stylem M. F. Jäckela je připisováno regionálně významnému sochaři Josefu Dietrichovi. Sousoší tvoří jednu z dominant náměstí a je od roku 1958 památkově chráněno.

Sousoší významně dotváří nástupní prostor k hlavnímu vchodu do kláštera a sousedního klášterního a farního kostela sv. Petra a Pavla. Na podstavci s podnoží a římsou je vztyčen kamenný kříž s krucixem a sochou P. Marie Bolestné. Kolem je kamenná balustráda. V kartuši na podstavci letopočet 1751.

Patrový špýchar se sedlovou střechou ve venkovské usedlosti čp. 11 ze 17. století. Jeden z nejstarších dochovaných objektů v obci. Necitlivě upraven v 2. polovině 20. století. Památkově chráněný.

Dřevěná studánka s kamennou nádržkou a oplechovanou sedlovou stříškou. Stojí nad pramenem sv. Anny, podle pověsti z roku 1556 s léčivou vodou. Nedaleko nad ní stojí ve svahu pod silnicí výklenková kaple sv. Anny.

Tvrz připomínaná poprvé roku 1411 prošla v 16. století důkladnou renesanční přestavbou. Od roku 1633 sloužila hospodářským účelům, po II. světové válce zchátrala až ke zřícení severního křídla a současné devastaci ostatních částí objektu.

Původně panský ovčín z roku 1648, rozšířený v roce 1847. V roce 1847 vyrostl na jeho místě buquoyský panský dvůr (stavitel Karel Bonaventura hrabě Buquoy - manželka Filipína - po ní název Philippinenhof) a v průčelí obytná budova, zvaná zámeček. Hospodářský dvůr i v současnosti. Soukromý majetek.

Přírodně krajinářský park, dnes na ploše 138,3 ha

Dnes zaniklý hrad z 13. století. V roce 1420 dobyt a obsazen Janem Žižkou. Po roce 1480 nechal Oldřich z Rožmberka hrad pro jeho velmi špatný stav rozbořit.

Dva dvorce odkryté archeologickým výzkumem v letech 1921–1937 J. Petříkem a v roce 1956 A. Hejnou. Menší z nich rodiště a sídlo Jana Žižky pozdějšího husitského hejtmana a vojevůdce, který nebyl nikdy poražen.

Torzo trojičního sloupu (tedy sloupu s plastikou Nejsvětější Trojice) pochází dle těžko čitelné datace asi z 18. století. Stojí na travnatém prostranství v severovýchodním konci náměstí. Sloup není památkově chráněn, uveden je ale v Památkovém katalogu.