Turistické cíle v okolí obce Branišov

Solní brána byla součástí městského opevnění. Není jisté kdy byla postavena, snad již za Přemysla Otakara II. (1233-1278) v souvislosti s jeho příkazem zajistit přístup k vodě. Hradby byly zdokonalovány zejména ve 14. stol. Později hradby ztratily svůj význam a byly bourány, aby udělaly místo domům.

Budova byla postavena r. 1531 jako skladiště obilí, později byla využívaná jako městská zbrojnice a ještě později v ní byl sklad soli. Dnes slouží Jihočeskému motocyklovému muzeu a lze zde shlédnout mnoho historických motocyklů vyrobených od r. 1899.

Barokní kamenné sousoší na křižovatce v centru obce. Od neznámého autora, datováno rokem 1770. Architektura sousoší - osazeno třemi sochami, ve vrcholu ovál s obrázkem na smaltovaném plechu (na jeho místě bylo původně trojiční sousoší), železnou svatozáří a holubicí. Kolem balustrádová ohrádka.

Sousoší Panny Marie Budějovické vzniklo r. 1716. Autorem český barokní sochař Josef Ditrich. Vzniklo jako poděkování P. Marii za ochranu města před morovou epidemií r. 1713. V r. 1953 rozebráno a skladováno na různých místech. V r. 1991 znovu instalováno na nynější místo na Mariánském náměstí.

Sousoší svatého Jana Nepomuckého se třemi anděly, nesoucími symboly zpovědního tajemství (zrcadla) a víry (krucifix) bylo na netolickém náměstí vysvěceno roku 1738. Chronogram udává datum 1746 (snad rozšíření či oprava). Dílo neznámého sochaře z okolí.

Patrový špýchar se sedlovou střechou ve venkovské usedlosti čp. 11 ze 17. století. Jeden z nejstarších dochovaných objektů v obci. Necitlivě upraven v 2. polovině 20. století. Památkově chráněný.

Vysoký archaický patrový špýchar v severní části usedlosti č. p. 1. Přiléhá k němu segmentově klenutá brána a obytné stavení. Původ špýcharu se datuje do 16. století (charakter konstrukce nevylučuje pozdně gotický původ). Tvoří důležitý urbanistický prvek návsi. Kulturní památka od 3. 5. 1958.

Muzeum je umístěno v hist. objektu na náměstí obce, která je rodištěm autora Schwarzenberského plavebního kanálu Josefa Rosenauera. Projekt muzea byl realizován v letech 1999-2000 z iniciativy Obecního úřadu Chvalšiny, za podpory programu PHARE.

Nejstarší sídlo v Čejkovicích - tvrz Staré Machovice, vzniklo někdy v průběhu 14. století (1. zmínka r. 1386). Opuštěna je pravděpodobně koncem 15. století. Jádro zachovalého tvrziště tvoří kruhový ostrůvek, obklopený vodním příkopem. V širokém předpolí lze předpokládat místo zaniklé vsi Machovice.

Poplužní dvůr v západní části vsi Štěkře ukrývá ve své obytné budově zbytky sídla zdejších zemanů. Ti zde seděli do pol. 15. stol., od jehož konce dvůr patřil poddaným. Současní majitelé zde s nucenou komunistickou přestávkou sídlí přes 300 let.

Zaniklá tvrz v prostoru barokního dvora ze 17. století a pravděpodobný zbytek tvrziště vedle dvora, rybníček ve tvaru L, snad úsek příkopu zaniklé tvrze. Nejstarší zmínka z r. 1332. Panský dvůr v nynější barokní podobě z r. 1742 vznikl za držení knížat ze Schwarzenbergu. Hospodářský dvůr i nyní.

Keltské oppidum na šíji vltavského meandru nedaleko Dívčích hradů. Díky systematickému výzkumu J. Břeně v l. 1954–1983 dobře zdokumentováno, vznik kolem r. 150 př. n. l., zánik po polovině 1. stol. př. n. l.