Turistické cíle v okolí obce Jílovice

Barokní socha světce z pískovce v mírně podživotní velikosti. Stojí na zdobeném čtyřbokém hranolu s volutovým podstavcem na okraji mostu přes řeku Stropnici. Pochází z 1. čtvrtiny 18. století, v invokaci chronogram 1725. Památkově chráněná.

Barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého na volutovém podstavci v malém parčíku na křižovatce cest. Postavena místním farářem roku 1775. Hodnotný a autenticky dochovaný příklad sochy světce v lidovém prostředí - obliba jeho kultu v 18. století. Památkově chráněná.

Barokní socha světce v parčíku jihozápadně od vstupu do kostela sv. Mikuláše. Stojí na členěném architektonickém soklu s oválnou kartuší. Figura světce je vytesána v kontrapostu v mírně podživotní velikosti; zobrazen je v typickém oblečení a s obvyklým atributem. Pochází z 18. století.

Barokní pískovcová socha sv. J. Nepomuckého na rozcestí v centru obce. Vztyčena v roce 1775. Umístěna na kamenném profilovaném podstavci; socha světce v podživotní velikosti, klasickém postoji a tradičním kanovnickém rouchu. Na průčelní straně podstavce v kartuši 11řádkový nápis s letopočtem.

Socha stojí přibližně uprostřed hráze Královského rybníka směrem k vodě. Sokl s malým výklenkem a s datací 1731, samotná socha je až z 1. poloviny 19. století; hráz se stromořadím ze 16. století. Socha i hráz - jako technická památka - památkově chráněné.

Barokní kamenné sousoší na křižovatce v centru obce. Od neznámého autora, datováno rokem 1770. Architektura sousoší - osazeno třemi sochami, ve vrcholu ovál s obrázkem na smaltovaném plechu (na jeho místě bylo původně trojiční sousoší), železnou svatozáří a holubicí. Kolem balustrádová ohrádka.

Pískovcové sousoší sv. Jana Nepomuckého s anděly vzniklo pravděpodobně mezi lety 1730–1740. Jeho autorství není jisté, dle podobnosti se stylem M. F. Jäckela je připisováno regionálně významnému sochaři Josefu Dietrichovi. Sousoší tvoří jednu z dominant náměstí a je od roku 1958 památkově chráněno.

Sousoší významně dotváří nástupní prostor k hlavnímu vchodu do kláštera a sousedního klášterního a farního kostela sv. Petra a Pavla. Na podstavci s podnoží a římsou je vztyčen kamenný kříž s krucixem a sochou P. Marie Bolestné. Kolem je kamenná balustráda. V kartuši na podstavci letopočet 1751.

Stará a Nová řeka je národní přírodní rezervace na Třeboňsku vyhlášená r. 2013 na rozloze 8,13 km². Chrání protáhlé území podél toku řeky Lužnice a kanálu Nová řeka v délce asi 11 km. Rezervace je přístupná po značených cestách od Třeboně, Stříbřeckého mostu, Lutové nebo Chlumu u Třeboně.

Ve svahu pod silničkou u potůčku nedaleko výklenkové kaple sv. Voršily. Studna na prameni z betonových skruží, z níž přebytečná voda vytéká trubkou do potůčku. Pramen dal podnět k vzniku lázní sv. Voršily po r. 1685, které později postupně zcela zanikly. Poslední doložená investice r. 1721.

Tvrz připomínaná poprvé roku 1411 prošla v 16. století důkladnou renesanční přestavbou. Od roku 1633 sloužila hospodářským účelům, po II. světové válce zchátrala až ke zřícení severního křídla a současné devastaci ostatních částí objektu.

Původně panský ovčín z roku 1648, rozšířený v roce 1847. V roce 1847 vyrostl na jeho místě buquoyský panský dvůr (stavitel Karel Bonaventura hrabě Buquoy - manželka Filipína - po ní název Philippinenhof) a v průčelí obytná budova, zvaná zámeček. Hospodářský dvůr i v současnosti. Soukromý majetek.