Turistické cíle v okolí obce Osečany

Tvrz v písemných pramenech není zmiňována. Dříve zde stávalo sídlo vladyků Lovčických, zřejmě lovecký hrádek, po jehož zániku byla patrně vystavěna tvrz. R. 1513 se na Lovčicích zmiňují rytíři z Pohnání, Jan, Jiřík a další. R. 1570 Lovčice koupil Jan Skákalík. Dnes je tvrz užívána k bydlení.

Zřícenina tvrze z 2. pol. 13. stol. R. 1318 se zmiňuje Beneš z Martinic. Po požáru na konci 14. stol. byla tvrz přestavěna a rozšířena, v držení rodu až do konce 15. stol. Poté připojena k panství Vrchotových Janovic a r. 1549 se uvádí pustá. V 19. stol. z velké části rozebrána na stavební materiál.

Zaniklá tvrz. Měšetice se prvně zmiňují r. 1350, jméno je pravděpodobně odvozeno z osobního jména Měšata. Ze zdejších pánů se přímo zmiňují r. 1350 Ješek, r. 1392 Přibík a po něm Mikuláš. Rod držel tvrz do 2. pol. 15. stol., někdy potom byla tvrz opuštěna a zanikla.

Měšťanský pivovar v Novém Kníně doložen již roku 1558. Pivovar byl přestavěn na počátku 20. století, v roce 1911. Činnost ukončil v roce 1942.

První zmínka o mincovně se vztahuje k roku 1464. Budova na místě „mincovny“ byla renesanční, později vyhořela. Dnešní stavba je z roku 1801. Dnes slouží jako pobočka Hornického muzea Příbram.

Na severovýchodním okraji obce Křečovice se nachází Sukova alej, vedoucí souběžně se silnicí do Strážovic. Zvolna stoupá k Sukově mohyle. Mohyla i alej pocházejí z r. 1938 a nesou jméno nejslavnějšího křečovického rodáka, hudebního skladatele Josefa Suka (1874-1935).

Raně barokní obdélníková kaplička na místě morového hřbitova z r. 1680. Zdobí ji obraz Panny Marie Svatohorské ze 17. století. Bývala v ní pozdně gotická socha Madony z počátku 16. století, snad od Mistra Zvíkovského oplakávání.

Netradiční morový sloup z roku 1715, vytvořen jako poděkování za odvrácení morové epidemie v letech 1711–14. Má nezvyklou formu prostých kamenných sloupkových božích muk s kovaným křížem na vrcholu.

Barokní zámek byl postaven na místě starší tvrze ve druhé pol. 17. stol. Posledními majiteli byl rod Schwarzenbergů, kterým byl zámek zkonfiskován. Stát zde zřídil domov důchodců a od roku 1986 ústav sociální péče pro mentálně postižené dívky.

Nepatrné pozůstatky opevnění se nacházejí na návrší, pocházejí z konce 10. stol. a souvisí s rozšiřováním moci Přemyslovců. Hradiště bylo opevněno dřevohlinitou hradbou, jejíž čelo kryla kamenná plenta z nasucho poskládaných kamenů a sotva znatelný příkop. Zaniklo v důsledku mohutného požáru.

Národní přírodní rezervace Drbákov-Albertovy skály byla zřízena vyhláškou Ministerstva životního prostředí č. 72/2008 Sb. na území, které bylo různými formami chráněno již od r. 1933. Její území zpřístupňuje ve velmi náročném terénu naučná stezka, obnovená r. 2010.

Renesanční zámek, původně tvrz z r. 1366. Po roce 1561 ji vyženil J. Černín z Chudenic. Patrně v tomto období byla tvrz přestavěna na renesanční zámek. Po jeho smrti zámek zdědil Diviš Černín popravený 21.6.1621 na Staroměstském nám.