Turistické cíle v okolí obce Červený Újezd

V srpnu 2020 byla na lesním rozcestí mezi Tuchoměřicemi, Přední Kopaninou a Horoměřicemi na původní podstavec instalována replika barokní sochy sv. Juliány z r. 1734, zničené za bouře r. 1867. Sochu světice podle dochované hlavy a nákresu zhotovil restaurátor Jiří Genzer.

V Družci a jeho okolí stávaly čtyři sochy světců. Socha sv. Petra z Alkantary jako jediná přežila do dnešních dnů. Stojí u nového hřbitova. V r. 2016 byla restaurována, bohužel již jen jako torzo.

Původní socha z roku 1820 nahrazena novou roku 1939. Postupem času znehodnocena. V roce 2008 instalována opět nová socha vyrobená z umělého kamene se strukturou pískovce. Na podstavci nápis „Svatý Václave nedej zahynouti nám ni budoucím“.

Barokní socha z roku 1750. Původně stála v obci Žebráky u Tachova. Socha umístěna na 2 m vysokém pískovcovém podstavci. Sv. Václav v knížecí zbroji s dlouhým pláštěm. Sv. Václav zobrazen jako vojevůdce s maršálskou holí.

Na břehu místního rybníka volně přístupná socha, plastika nahého vodního stvoření s rybářskou sítí. Snad představuje vodníka. Postava v životní velikosti. Materiál pravděpodobně umělý kámen. Svou originalitou zcela unikátní dílo.

Skanzen Solvayovy lomy na hřebenu Stydlých vod, zpřístupněný pro veřejnost r. 1998, je unikátním místem, kde se lze během turistické sezóny seznámit se způsobem těžby a dopravy vápence v Českém krasu. Jízda lomovou malodráhou je zážitkem zejména pro děti.

Bohatě zdobené pískovcové sousoší z roku 1744 nechal postavit hrabě František Michal z Martinic. Jeho autorem je slavný sochař Ignác František Platzer, autorem návrhu podstavce je Ignác Kilián Dienzenhofer.

Pískovcové sousoší pochází z 18. století. Dílo z období dynamického baroka. Sv. Ludmila se sklání k malému Václavovi. Oba mají na hlavách knížecí koruny. Sousoší památkově chráněno od roku 1965.

Budova bývalého špejcharu pochází ze 16. století. Současnou podobu získal po barokní úpravě. V roce 1995 zrekonstruován a zřízena vněm restaurace.

Hřbitov založen v 1. polovině 18. století. Nejstarší náhrobek pochází z roku 1786. Poslední pohřeb se zde konal roku 1848. Hřbitov má rozlohu 1241 m2, na této ploše se zachovalo cca 40 náhrobků. Je volně přístupný, hřbitovní zeď se nezachovala.

Tvrz se poprvé uvádí r. 1466. R. 1665 již zámek, majetkem hradeckého biskupství , r. 1674 jej koupil svatojiřský klášter. Od r. 1790 řada majitelů. Zámek je jednoduchá čtyřkřídlá patrová budova.

Na místě dnešní budovy původně patrový dům čtvercového půdorysu, sloužil do r. 1877 jako městská radnice. V roce 1887 zvýšen o druhé poschodí a přistavěna hodinová věž. Současná podoba z doby okolo roku 1910. Později zde umístěn Městský archiv a od r. 2002 Státní okresní archiv.