Turistické cíle v okolí obce Dobřejovice

Renesanční míčovna architektů Bonifáce Wohlmutha a Ulrica Aostalliho de Sala z l. 1567–1569. Budovu zdobí sgrafita 20 alegorií. V r. 1945 vyhořela, po válce obnovena Pavlem Janákem. Sgrafita obnovena v r. 1952 prof. Josefem Wagnerem.

Výrazné tvrziště na konci Farské ulice ve Velkých Popovicích. Tvrz vznikla asi před polovinou 14. století a poprvé byla zmíněna v roce 1417. Doba zániku tvrze není zřejmá. Dochovalo se rozměrné jádro oblopené širokým a hlubokým příkopem.

Mlýn byl postaven ve 13. stol., r. 1400 byl v majetku johanitského konventu. Za husitských válek zabaven a prodán do soukr. majetku. V l. 1597–98 byla budova mlýna renesančně upravena. R. 1711 získán zpět johanity a vlastněn do r. 1807. Mlýn přestál povodeň r. 1890, požár r. 1938 a povodeň r. 2002.

Palác je součástí areálu maltézských rytířů, raně barokně upraven C.Luragem, přestavěn r. 1725 B. Scottim. Na přestavbě se podílel M. F. Kaňka, sochařská výzdoba je z dílny M. B. Brauna.

Palác vznikl na konci 16. stol. renesanční přestavbou ze dvou středověkých domů, zmiň. r. 1414. R. 1697 přestavěn barokně podle projektu J.B. Matheye. Klasicistní přestavba dle projektu F. a F. Hegerových. V l. 1998–2001 upraven do dnešní podoby.

Novogotická vila na místě barokní usedlosti, zachycené na Huberově plánu Prahy z r. 1769. Usedlost koupil r. 1853 Václav rytíř Bělský a v 60. letech 19. stol. ji dal přestavět . Za 2. sv. války vilu užívalo gestapo. Po válce zde bylo Mexické velvyslanectví a poté rezidence Britského velvyslanectví.

Vila ve stylu alpské roubenky z r. 1921 podle projektu Maxmiliána Duchoslava. R. 1922 ji koupil podnikatel Richard Dubský. Za války ubytovna Hitlerjugend. Po válce kolej pro prominentní zahraniční studenty, poté sídlo Prognostického ústavu a VŠE. Dnes soukromá. Památkově chráněná od r. 1993.

Vilu pojmenovanou po nedalekém zaniklém pivovaru si nechal postavit v letech 1912-1913 MUDr. Vojtěch Mrázek. Architekt Emil Králíček ji navrhl ve stylu klasicizující secese s kubistickými prvky. V interiéru schodiště ve stylu geometrické secese. Na výzdobě spolupracoval sochař Antonín Waigant.

Viniční sloup z tvrdého žehrovického pískovce s hranolovitým podstavcem a korintskou hlavicí, se sochou sv. Václava z r. 1676 od barokního sochaře Jana Jiřího Bendla. Původně stál před Staroměstskou mosteckou věží, přesunut byl v r. 1778 a 1847.

Vodárenská věž (40 m) byla postavena r. 1892 podle projektu arch. Antonína Turka. Zásobovala vodou Vinohrady a další městské části. R. 1962 vyřazena z provozu a byly v ní vybudovány byty, později kanceláře. R. 1991 byla prohlášena kulturní památkou. R. 1993 byla provedena rekonstrukce.

Secesní budova divadla byla podle projektu Aloise Jana Čenského postavena v letech 1905–1907. Na výzdobě se podíleli Milan Havlíček (autor velkých alegorických soch na průčelí), Bohumil Kafka, Antonín Popp a Antonín Mára.

Manýristická kruhová kaple postavena v letech 1590–1600 sloužila příslušníkům italské komunity v Praze. Pravoúhlý portikus před portálem kaple je dílem F. M. Kaňky.