Turistické cíle v okolí obce Zlaté Hory

Téměř zaniklý hrad. Zmiň. v pramenech pouze v zápisu o loupež. vpádu rytíře Ulmana z Linavy na úz. vratislav. biskupství, po němž se stáhl na hrad „weyssensteyn“. Datum zápisu neznámý, odhadem obd. 1318–1342. Nálezy keramiky z obd. 14.–15. stol.

Skromné zbytky hradu Quinburk z přelomu 13. a 14. století postaveného k ochraně zemské stezky mezi Zlatými Horami a Vrbnem. V průběhu 14. století byl opuštěn a od té doby je pustý.

Zřícenina nevelkého, strážního hrádku bez sídelní funkce založeného ve 12. stol. Hrad se psal Weyssensteyn v souvislosti s loupežníkem Ulmanem z Linavy.

Historická budova radnice v pozdním klasicismu. Původně postavena v renesančním slohu r.1560 s barokní věží, která byla po požáru v r.1821 stržena.

Barokní budova radnice z r.1710 s renesančním jádrem z r. 1610 uprostřed centrálního Masarykova náměstí. Po r. 1841 klasicistní úpravy fasády. Obdélná patrová budova s věží s lucernou je dodnes sídlem městského úřadu.

Rodný dům Vincenze Priessnitze. R. 1822 byl přestavěn na první vodoléčebný ústav na světě – v přízemí byly prováděny léčebné kůry a v přistavěném patře byli pacienti ubytováni. R. 1937 místo získalo status lázní. R. 1999 zde bylo zřízeno muzeum V. Priessnitze, pobočka Vlastivědného muzea Jesenicka.

Budova sanatoria byla postavena r. 1903, původně pro První slezský vojenský ústav R. Sternadela. Kolem r. 1906 upravena na hotel a r. 1910 zde bylo otevřeno sanatorium. Majitelé se často střídali. Po r. 1945 ozdravovna, učňovské středisko. V 60. l. 20. stol. havarijní stav objektu, demolice r. 1964.

Pseoduklasicistická dvoukřídlá vila, někdy rovněž nazývaná zámečkem, kterou vybudoval v roce 1881 Alois Gross. Dnes je v opravené vile umístěna mateřská školka.

Výstavný raně klasicistický zámek vybudoval pro sebe po roce 1874 Antonín Scheffer, jenž koupil v Širokém Brodě rychtu (fojtství), jejíž součásti byl i hospodářský dvůr. Po roce 1945 přešel zámek do majetku státu. Dnes je v soukromých rukou a je využíván jako dílny a garáže.

Barokní sloup Nejsvětější Trojice z r. 1721, připomínka epidemie moru r. 1713, s bohatou výzdobou (mj. sv. Šebestián, Karel Boromejský, Roch, František Xaverský, andílci, sedící Bůh Otec s Kristem na kříži a holubicí). Stojí v místě pomníku padlým za 1. sv. války z roku 1935, zničeného roku 1945.

Rokokové sousoší sv. Jana Nepomuckého souvisí s povodní v r, 1766. Na žulovém podstavci zdobeném kartuší jsou pískovcové postavy světce a dvou sedících andělů. Kolem bylo původně 9 kamenných sloupků propojených kovovými řetězy, dnes nahrazených ozdobným plůtkem. Od r. 1958 je památkově chráněné.

Pomník Vincenze Priessnitze, který dali vystavět místní Němci na počest svého rodáka. R. 1902 se vítězem soutěže stal návrh Josefa Obetha, dílo dokončil r. 1909 ve svém vídeňském ateliéru a tentýž rok bylo přemístěno a slavnostně odhaleno ve zdejším parku. Pomník je ze žlutého mramoru z Tyrolska.