Turistické cíle v okolí obce Libivá

Nepatrné reliéfní náznaky jinak již zcela zaniklé tvrze, jejíž doba vzniku není přesně datována. Od poloviny 14. století byla ale již prokazatelně součástí zboží hradu Vraní Hory, později Vranové Lhoty. Zánik tvrze se předpokládá snad koncem 14. století.

Studánka Svatá voda se datuje rokem r. 1838. V r. 2015 proběhla celková rekonstrukce přibližující studánku nejstarší známé podobě. Na jaře 2016 studánku za účasti asi 200 poutníků slavnostně posvětil cholinský farář Martin Mališka.

Kamenný most pochází ze 16. stol. (první zminka r. 1592). Na mostě je barokní socha sv. Jana Nepomuckého z pol. 18. stol. od Jana Sturmera. Od r. 1958 patří most mezi chráněné památky ČR. Při rekonstrukci po velké povodni r. 1997 byl opatřen železobetonovým zábradlím pokrytým kamennými deskami.

Deska vsazená roku 1654 do obnovených litovelských městských hradeb s textem, upomínající na zničení města Švédy o 9 let dříve. Při demolici hradeb přemístěna na levý břeh ramene Moravy a roku 1948 opatřena českým překladem textu.

Současná loštická synagoga nahradila koncem 18. století původní dřevěnou, přenesenou do současné polohy při translaci ghetta 1727. Původnímu účelu sloužila do roku 1939, poté skladiště a městské museum. V posledních letech prochází důkladnou obnovou.

Stavba z roku 1783 na místě starší budovy, nuceně demolované 1721. Ta nahradila 1688 původní dřevěnou modlitebnu. Náboženská obec, která spravovala rozsáhlou okolní oblast, zanikla po obsazení Sudet 1938. Po válce evangelický sbor, důkladně obnovena.

Osamělá skaliska na lesní mýtině na modré turistické cestě vedoucí z Libiny k významnému vrcholu BRADLO.

Sloup ukrytý v houští tisů jižně od kostela sv. Filipa a Jakuba na Staroměstském nám. v Litovli. Zřízen poč. 18. stol., kromě titulní plastiky na vrcholu je zdoben reliéfy Archanděla Michaela na dříku sloupu a Bolesté Panny Marie na jeho podstavci.

Zřícenina dvoupatrové budovy vodního mlýna, přádelny a hostince, který založil Anton Josef Wondra v pol. 19. stol. Vodu k němu přiváděl dnes již zaniklý náhon z řeky Třebůvky. V letech 1857-1870 zde fungovala papírna.

Tvrz, poprvé zmiňovaná v r. 1398. Poškozena za bojů Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem v r. 1467. V 16. st. upravena renesančně. Poničená za švédských válek. Po opravě sloužila jako tančírna, v 19. st. jako škola a později byty.

Původně středověká hradní pevnost z 13. st. Za třicetileté války hrad vypálen. V 80. letech 17. st. důkladně opraven a mezi věže hradu byl vestavěn manýristický zámek. Později bylo na zámku zařízeno lovecko-lesnické muzeum.

Pec na pálení vápna postavená kolem roku 1920 byla v provozu asi do roku 1925. Pec je významnou technickou památkou dokumentující tradiční způsob drobné regionální výroby.