Turistické cíle v okolí obce Martínkov

Pravoslavný chrám byl postaven v letech 1939-1940 podle návrhu archimandrity Andreje (Vsevolod Kolomacký). Chrám je svým vzhledem čistým projevem napodobujícím architekturu starých byzantsko-slovanských staveb. Dnes kulturní památka ČR.

Reliéfní pozůstatky tvrze prvně zmiňované v roce 1434 v souvislosti s půhonem (žalobou) Beneše z Krhova na Niklase ze Slatiny. V roce 1437 se dostává do rukou bítovských Lichtenburků. Po častém střídání dalších majitelů na přelomu 15. a 16. století pravděpodobně zpustla a zanikla.

Zámek, jehož doba vzniku není písemně přesně doložena. Ale pravděpodobně byl vybudován v renesanční době, takže všichni držitelé panství ze 17. století zřejmě již sídlili na tomto zámku. Ve 2. polovině 19. století za Reichenbachů ztratil svoji rezidenční funkci i funkci správy dvora. Dnes slouží jako obytný dům.

Vodojem vznikl v letech 1936-1938. Svému účelu sloužil do konce 70. let 20. století. V roce 2015 došlo k úpravě vodárny na rozhlednu s expozicí vodárenství. Dne 5. září 2015 byla zpřístupněna veřejnosti.

Původně hrad z 13. století, v 16. století přestavěný na renesanční zámek. Po požáru v roce 1694 barokně upraven. Do roku 1945 majetek rodiny Chorynských. Poté poničen minulou dobou. Dnes se zde nachází ZŠ.

Zámek byl vybudován jako součást dvora v letech 1804 - 1807 za Leopolda I. Podstatského-Lichtenštejna a podle jeho manželky Marie Terezie rozené Krakovské z Kolovrat dostal název Terezov. V roce 1828 připadly Šášovice statku Želetava, jenž vlastnil bratr Leopolda I. Gustav Alois Podstatský. V roce 1945 přechází zámek do vlastnictví státu.

Barokní zámek začal budovat v roce 1703 probošt premonstrátské kanonie v Nové Říši Bernard Leupold z Lowenthalu pro občasný pobyt příslušníků kláštera. Na počátku 19. století přestal plnit rezidenční funkci a přeměnil se v budovu dvora. V roce 1948 přešel do majetku státu. Dnes je zborcený a čeká ho úplný zánik.

Barokní sloup z roku 1716 od Štěpána Pagana. Je ozdoben trojicí soch – sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Karla Boromejského. Sousoší Nejsvětější Trojice stojí na třech sloupech s kompozitními hlavicemi. Sloup prošel zásadní opravou v roce 1898, při které byly původní sochy nahrazeny kopiemi.

Barokní socha sv. Anny je umístěna na rozcestí nedaleko kostela sv. Víta a kaple sv. Anny. Pochází ze 2. čtvrtiny 18. století. Ztvárňuje postarší postavu tzv. sv. Anny Samotřetí v životní velikosti, držící sedícího Ježíška v žehnajícím gestu; u pravé nohy se k ní tiskne malá postava Panny Marie.

Barokní vápencová polychromovaná socha sv. Jana Nepomuckého z doby před rokem 1723. Na žulovém podstavci jsou akantové ornamenty, z čelní strany je alianční znak Anny Kateřiny rozené z Lindenspirnu a jejího druhého manžela Františka Viléma ze Schellardu. Socha je památkově chráněná od roku 1958.

Umělecky kvalitně provedená socha od neznámého autora, vytvořená r. 1727, tedy dva roky před světcovým svatořečením. Světec je oděn v kněžském rouchu, v pravé ruce drží kříž s tělem Krista, nad hlavou má svatozář z pěti hvězd osazených na kruhovém drátě. Socha je památkově chráněná od roku 1958.

Špitál s kaplí (kostelem) sv. Alžběty z 60. letech 15. století je prvně zmiňován v r. 1463. Gotický areál byl později upraven renesančně a klasicistně. Po r. 1785 byl přestavěn k obytným účelům, kterým slouží dodnes.