Turistické cíle v okolí obce Kraličky

Dům u sv. Antonína, tato architektonicky zajímavá stavba, je rodným domem českého básníka Jiřího Wolkera.

Rybník Kolečko byl zřízen zřejmě jako součást opevnění hradu Tovačov, původně se jmenoval Žaběnec a je poprvé zmíněn v 16. století. V 18. století byl vysušen, po 2. svět. válce došlo k jeho obnově. V roce 2000 byl vyhlášen za „Významný krajinný prvek“.

Salmův palác vystavěn ve 2. pol. 17. století na starších gotických domech. Barokní přestavba W. Reicha v l. 1727–28. Klasicistní podoba získána v l. 1791–92. Portál z r. 1687 od L. Seegera. Největší palácová světská stavba v Olomouci.

Pevnůstka byla postavena v 50. letech 18. stol. jako součást předsunutého opevnění k ochraně přístupových cest k městu od jihu a k ochraně stavidla k zatopení předpolí Olomoucké pevnosti. V letech 1834-1835 přestavěna a rozšířena.

Sbírkové skleníky výstaviště Flora - palmový skleník (1927-30) se sbírkami palem, banánovníků, fíkusů atd., kaktusový skleník (po r. 1960) s cca 3000 kaktusy v 700 druzích, tropický skleník mj. s vzácným leknínem Victoria regia a subtropický skleník.

Tvrz byla postavena ve 14. století, naposledy zmíněna r. 1493, poté zpustla a zanikla beze stopy.

Budova jezuitského semináře byla postavena r. 1675 na místě čtyř starších domů. V l. 1717–1720 budovu výrazně přestavěl Wolfgang Reich dle plánů L. Glöckela. Po 2. světové válce byla budova zabavena státem, r. 1989 byla vrácena. Dnes slouží Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého.

Ševčíkům mlýn je technickou památkou z r. 1810. Mlýn na tomto místě se prvně zmiňuje v Zemských deskách již ve 14. stol. Mlýn vlastnila řada majitelů, v majetku rodiny Ševčíků je od r. 1846. Mlýn byl funkční do r. 1955, přestavěn v l. 1968 a 1979-82. Od r. 1958 patří mezi chráněné památky ČR.

Tvrz ve Skaličce, dnes lázeňské obci Skalka na Prostějovsku, je zmiňována od r. 1569. Majitelem byl Kryštof Falkenhaim z Glošku. Poslední zmínka k r .1602. Zanikla v období třicetileté války.

Sakrální kamenosochařská práce. Vznik 1. pol. 18. stol. Na kamenných stupních stojí trojboký sloup. Přechází v užší sloup ukončený římsou. Na sloupu je trojboký útvar znázorňující Krista s křížem, Boha Otce se zeměkoulí a holubice jako Ducha svatého. V r. 1964 zapsán do seznamu kulturních památek.

Sloup s kaplí byl původně stavěn jako morový, dostavěn jako čestný. Je na seznamu UNESCO. Vznikal v letech 1716-1754 a je jedním z posledních barokních sloupů, ale svou koncepcí se odlišuje. Sochy jsou dílem O. Zahnera, J.M. Scherhaufa, F. Sattlera.

Mariánský morový sloup postaven v l. 1716–1723 na paměť obětí moru z let 1713-1715. Postavila jej Renderova dílna. Na sochách se podílel Jan Sturmer a později Tobiáš Schütz. Původní tordovaný sloup při rekonstrukci v letech 1985–1992 nahrazen kopií.