Turistické cíle v okolí obce Bezděčín

Budovu dal r.1885 postavit svobodný pán Leopold Wenzel-Sternbach pro první mateřskou školu ve městě. Provoz zajišťovaly sestry z Kongregace Chudých školských sester de Notre Dame. Za 2. sv. války zabavena armádou, poté zde byla německá škola. R. 1946 byla znárodněna, v budově fungovala do r. 1971.

Dům čp. 11, bývalá městská šatlava, dnes slouží jako expozice městského muzea. Jako městské vězení sloužil od 16. stol. do r. 1849, kdy je převzal okresní soud. Přístupna je mučírna v bývalé gotické baště, cela, dvůr a vězeňská kaple sv. Kříže.

Neoklasicistní budova divadla byla přestavena z vyhořelé barokní solnice z roku 1707. Divadlo vystavěl v letech 1895–1896 stavitel Stanislav Rokos.

Opevnění, budované v období 14.–16.století, dokončené po požáru města r. 1554. Dochovány tři brány, několik bašt, městská i parkánová zeď. Zasypáním příkopů vznikly ulice obkružující městské jádro.

Barokní jednopatrový městský dům z 18. století, poslední doklad barokní podoby náměstí. Dům má obdélný půdorys, výrazný štít orientovaný do náměstí a mansardovou střechu. Průčelí zdobí soustava lizén a sdružených pilastrů. Památkově chráněný je od roku 1992.

Městský špitál při kostele sv. Ducha vznikl po roce 1414 sloučením dvou starších domů. Před rokem 1560 rozhodl Zachariáš z Hradce o přenesení špitálu na Staré Město. Starý špitál sloužil do roku 1579, poté byla budova částečně zbořena a na jeho místě byl vystavěn dům krejčího Honze Nexe.

Přírodní památka vyhlášená v roce 1984 na ploše 0,2 hektaru. Je jedním z nejlépe zachovalých projevů intenzivního mrazového zvětrávání žuly ve vrcholových partiích Jihlavských vrchů v nadmořské výšce 765–774 metrů nad mořem.

Zaniklý barokní zámek, který dal pravděpodobně vybudovat na místě tvrze Maxmilián Arnošt Hornek z Horneku, který vlastnil Mirošov v letech 1710–1730. Po r. 1949 vlastnil zámek státní statek. Od r. 1958 byl kulturní památkou. V r. 1985 se zřítila část zdí devastované budovy a r. 1986 byl zbourán.

Klasicistní vodní mlýn z konce 18. století, původně se třemi mlýnskými koly, dochovaly se však pouze tři prostupy po hřídeli vodního kola. Na obytné budově je letopočet 1797, areál doplňují hospodářské budovy. Poslední mlynářka Aloise Korandová je zde uváděna r. 1930. Památkově chráněn od r. 1958.

Panský mlýn na Telčském potoce pod hrází Štěpnického rybníka je připomínán již v roce 1535. Pravděpodobně jej tvořily dnešní č.p 102 a 171. Provoz byl zrušen před rokem 1888 (ve vodní knize ani pozdějších soupisech mlýnů se již neuvádí). Roku 1891 prošel úpravami, v roce 1909 vyhořela obytná část.

Datován od počátku 14. století za působení mlynáře Skuhry. Roku 1951 jej značně zdevastovala povodeň a téhož roku přestal sloužit svému účelu. Posledním mlynářem zde byl Josef Svoboda ze Zahrádek. Od roku 1992 rekonstruován do dnešní podoby.

Židovské ghetto vzniklo v Třešti v pol. 17. stol. Tvořilo ho 77 domů, byla v něm synagoga, ješiva, špitál. Trojpodlažní dům barokního původu s klasicistními úpravami je jednou z nejlépe dochovaných staveb bývalého ghetta. Dochovala se v něm řada původních prvků, v přízemí pozůstatky černé kuchyně.