Turistické cíle v okolí obce Ludkovice

Památník J.A. Komenského v jednom z jeho možných rodišť. Expozice umístěna v nevelké kamenné sýpce z 18. století.

Tvrz postavená r. 1512 Janem z Kunovic poté, co získal Uherský Brod. Jako sídlo panstva sloužila do r. 1611, kdy Brod koupili Kounicové. Ti zde nesídlili a dům sloužil jen správním účelům. Později byl barokně přestavěn a upraven na byty. R. 1922 jej po vymření Kouniců koupilo město.

Panský velkostatek Lichtenštejnů vznikl na přelomu 17. a 18. století. Později byl několikrát upraven, zejména koncem 19. a v 1. polovině 20. století, kdy došlo k demolici jižní části dvora. V r. 2018 bylo kvůli vysokým nákladům na záchranu areálu rozhodnuto o demolici většiny zbývajících budov.

Dobře dochované terénní pozůstatky sídla na pomezí hradu a tvrze při zaniklé vsi prvně uváděné v r. 1350 jako majetek Herborta z Podhradí. V r. 1464 se uvádí tvrz jako pustá, ale patrně byla ještě utilitárně využívána. V r. 1501 bylo pusté již celé Podhradí.

Původně barokní zámek z let 1689-99 přestavěn z původní tvrze asi z 16. stol. V r.1739 za biskupa Jakuba Arnošta upraven a vybudován park a kostel, který se zámkem tvoří celistvý komplex. Od r. 1804 majiteli Šternberkové, kteří zde sídlili do konfiskace r. 1945. Dnes domov důchodců.

Pomník z r. 1946 na místě posledního odpočinku 27 obětí nacistického masakru z 19. dubna 1945. Většina obětí je z vypálené pasekářské osady Ploština. Někteří byli zaživa upáleni v hořících domech. Tři oběti byly zastřeleny v Újezdě. Jsou zde také hroby dvou sovětských partyzánů.

Pomník z října 1928 k uctění památky vojáků padlých v 1. světové válce z Loučky, Újezda, Vysokého Pole a Drnovic. Celkem 77 zesnulých. Po 2. světové válce přidána jména tří obětí fašistické okupace. Pomník stojí před farním kostelem sv. Mikuláše.

Minerální pramen, dříve zvaný Lesní. Byl známý již před r. 1770. Nejprve zde byla jen studánka, později kamenná jímka s dřevěným pavilonem. Po zásazích do jímání v l. 1929-30 vydatnost pramene poklesla, pramen byl tedy znovu zachycen ve studni a přejmenován na Aloisku. Pavilon je z r. 1963.

Minerální povrchový pramen nechal hrabě Ondřej Serényi upravit někdy v l. 1669-80. Původně byl zvaný Slaný či Pramen bublavý. R. 1792 byl nově upraven a přejmenován na Amandku. R. 1988 došlo po provedení vrtu Vincentka 2 k poklesu hladiny Amandky. Dnes je voda zachycována do 3,5 m hluboké studny.

Pramen minerální vody Dr. Šťastného (Gejzír) byl pův. upraven jako studna (7 m). R 1929 byl hlubinným vrtem získán pramen tryskající do výše 20 m. Byl opakovaně upravován, r. 1963 poškozen. Znovu navrtán r. 1967 a upraven do dnešní podoby. Nese jméno MUDr. Františka Šťastného, hrdiny 2. sv. války.

Minerální pramen původně vytékal volně na povrch. R. 1905 byl zachycen v kamenném sklípku. Je jedním z nejstarších z 16 luhačovických pramenů. V l. 1929-39 byla postavena klenutá kamenná jeskyně s mříží a poblíž kruhový pavilon s výtokovou kašnou. Název získal pramen po hraběti Ottovi Szerenyim.

Minerální pramen sv. Josefa byl získán po provedení hlubinného vrtu r. 2000. Je jedním z šestnácti pramenů, vyvěrajících na povrch v okolí Luhačovic. První prameny byly zachyceny v 2. pol. 17. stol. Některé byly získány provedením hlubinných vrtů, vedených snahou o získání nezávadné minerální vody.