Turistické cíle v okolí obce Šedivec

Pozdně barokní, autorsky neurčená pískovcová socha sv. Anny, datovaná na soklu 1759. Umístěna při lesní cestě na hrad Litice poblíž krásné zvoničky. Kvalitní doklad sochařsko-kamenické práce z 2. pol. 18. stol. v regionu Podorlicka. Nedávno restaurována. Památkově chráněna od 12.7.1995.

Socha sv. Floriána pochází z roku 1852. Světec stojí v kontrapostu, pravá noha pokrčena, v šatě římského vojáka, s praporcem v levé ruce. U pravé nohy hořící dům, v pravé ruce putýnka s vodou. Na soklu nápisy. Socha zapsána do seznamu kulturních památek r. 1964.

Autorsky neurčená světecká socha z r. 1826. Dokumentuje kvalitu dobové regionální kamenosochařské produkce v regionu. Postava je v tradičním schématu, s biretem a křížem v rukou. Nad hlavou má svatozář s pěti hvězdami. Rekonstrukcí prošla r. 2018. Socha zapsána do seznamu kulturních památek r. 1996.

Pozdně barokní socha pochází z r. 1771, autor Alexius Czyliak. Na dvojstupňovém soklu tvarovaný vysoký podstavec. Na podstavci socha světce v životní velikosti. Sv. Jan Nepomucký drží krucifix a palmovou ratolest. Socha památkově chráněna od roku 1958.

Pískovcová socha světce pochází z roku 1663. Kvalitní kamenosochařská práce od neznámého autora vznikla takřka 60 let před beatifikací světce. Svatý je ztvárněn v mírně podživotní velikosti, v oděvu kanovníka s charakteristickou kožešinovou pláštěnkou. Výška sochy 170 cm. Materiálem je pískovec. Socha zapsána do seznamu kulturních památek r. 2007.

Socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1749. Hodnotné dílo pozdně barokní tvorby dílny působící ve 2. pol. 18. stol. v oblasti Ústeckoorlicka. Na římse oblaka a na nich tři andílci. Světec v tradičním obleku, v esovitě prohnutém postoji. R. 2005 socha restaurována. Zapsána do seznamu kulturních památek r. 1964.

Pozdně barokní světecká socha z r. 1792 stojí při cestě ke kostelu. Doklad regionální kamenosochařské tvorby ze závěru 18. stol. Postava na dvojdílném podstavci. Na čelní straně kartuše s květinovým motivem a nápisem. Světec v obvyklém úboru i postoji. Socha zapsána v seznamu kulturních památek od r. 1964.

Socha sv. Prokopa je z r. 1864. Stojí na soklíku, umístěném na římse podstavce. Stojící mužská postava v biskupském oděvu s mitrou. Rukou se opírá o berlu, opřenou o hlavu ďábla, který mu leží na pravé straně u nohou. Socha z 2. poloviny 19. století zapsána do seznamu kulturních památek r. 1964.

Pozdně barokní socha světce v tradičním ikonografickém provedení vytvořena r. 1762. Po stranách šňůrky střapců, vpředu medailon s rokajovými motivy. Světec se pravou rukou se opírá o žerď praporu, v levici má maršálskou hůl, na hlavě knížecí korunu. Zapsáno do seznamu kulturních památek r. 1964.

Soubor dvou barokních soch. Barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého autorsky neurčená. Světec v životní velikosti. Barokní, autorsky neurčená pískovcová socha moravského mučedníka Jana Sarkandra z r. 1722. Socha stojí na trojbokém podstavci s okosenými rohy. Obě sochy památkově chráněny.

Sousoší stojí před západním průčelím kostela. Pochází z roku 1800. Příklad dlouhého přetrvávání pozdně barokních forem. Na podstavci je vztyčen kříž na skalisku s lebkou. Na kříži korpus Krista. Po stranách kříže postavy Panny Marie a sv. Jana. Sousoší zapsáno do seznamu kulturních památek r. 1964.

Trojiční sousoší z r. 1786 je kvalitní barokní prací regionálního kameníka. Na segmentové římse je na nízkém profilovaném soklu sousoší Nejsvětější Trojice. Sedící Bůh Otec drží kříž s ukřižovaným Kristem, u nohou je holubice Ducha svatého. Sousoší restaurováno v r. 2006 a zapsáno do seznamu kulturních památek r. 2008.