Turistické cíle v okolí obce Praha 4-Braník

Původní socha z roku 1820 nahrazena novou roku 1939. Postupem času znehodnocena. V roce 2008 instalována opět nová socha vyrobená z umělého kamene se strukturou pískovce. Na podstavci nápis „Svatý Václave nedej zahynouti nám ni budoucím“.

Bronzové sousoší na horním konci Václavského náměstí. Sochám českých světců sv. Ludmile, sv. Anežce, sv. Prokopovi a sv. Vojtěchovi dominuje jezdecká socha knížete sv. Václava. Autorem díla z r.1912 je J. V. Myslbek.

Na břehu místního rybníka volně přístupná socha, plastika nahého vodního stvoření s rybářskou sítí. Snad představuje vodníka. Postava v životní velikosti. Materiál pravděpodobně umělý kámen. Svou originalitou zcela unikátní dílo.

U stanice metra C Háje (býv. Kosmonautů) je sousoší dvou kosmonautů - prvního českého kosmonauta Vladimíra Remka a jeho kolegy na stanici Sojuz 28 Alexeje Gubareva, kteří podnikli let do vesmíru v r. 1978. Plastiku vytvořil ak. sochař Jan Bartoš.

Pískovcové rokokové sousoší z roku 1752, autorem je Jan Antonín Quitainer.

Pískovcové sousoší pochází z 18. století. Dílo z období dynamického baroka. Sv. Ludmila se sklání k malému Václavovi. Oba mají na hlavách knížecí koruny. Sousoší památkově chráněno od roku 1965.

Sousoší astronoma, astrologa a alchymisty Tychona Brahe (1546–1601) a matematika, astronoma a astrologa Johanna Keplera (1571–1630) od akademického sochaře Josef Vajce bylo r. 1984 odhaleno před Gymnáziem Jana Keplera, které bylo postaveno na místě Kurzovy vily, kde oba astronomové v Praze bydleli.

Na místě nejstarší dochované synagogy v Praze, zvané Stará, byla jako poslední svatostánek v původním Židovském městě postavena podle projektu Ignáce Ullmanna a Josefa Niklase po roce 1868 modlitebna v maursko-španělském slohu, který jí dal jméno. Po rekonstrukci 1958–59 součástí židovského musea.

Budova bývalého špejcharu pochází ze 16. století. Současnou podobu získal po barokní úpravě. V roce 1995 zrekonstruován a zřízena vněm restaurace.

Špička, jedna ze dvou vstupních bran gotického Vyšehradu, byla monumentální a reprezentační součástí opevnění, vybudovaného Karlem IV. Zbořena v polovině 17. století. Dochovala se severní třetina přízemní části s výběhy žeber klenby středního průjezdu. K severní straně přiléhá úsek gotické hradby.

Původně klášterní usedlost, uváděna na konci 16. stol. V l. 1766–72 ji vlastnil Jan Spirit, který ji barokně přestavěl. Po válce užíval Státní statek hl. m. Prahy. Areál opraven r. 1982. Od té doby slouží ministerstvu vnitra, v dnes jako hotel.

Kostel se špitálem zřídilo Staré Město v letech 1502-1504. Vysvěcen jako kostel Nejsvětější Trojice a Obrácení sv. Pavla, plný název se neujal. R. 1646 byl z bezpečnostních důvodů pobořen a r. 1657 obnoven. Zrušen r. 1787, na jeho místě areál Růžodol a později kartounka. Kostel zbořen r. 1861.