kostel svatého Antonína Lisabonského

Antonínu z Lisabonu, který je mimo Portugalsko známější jako sv. Antonín z Padovy, sv. Antonín Paduánský. Podle tradice byl kostel postaven na místě, kde se světec v roce 1195 narodil. Kostel stojí těsně vedle Lisabonské katedrály. Na místě jeho rodného domu, který se nachází velmi blízko lisabonské katedrály u hradeb středověkého města, byla v 15. století postavena malá kaple, která byla přestavěna na počátku 16. století. V roce 1730 byl za krále Jana V. kostel přestavěn. Při zemětřesení v Lisabonu v roce 1755 byl kostel Santo António zničen a zůstala stát pouze hlavní kaple. Po roce 1767 byl zcela přestavěn v barokně rokokovém stylu. Jednolodní chrám je bohatě zdoben mramorem. V interiéru kostela vyniká několik soch a obrazů zobrazujících zázraky svatého Antonína. V květnu roku 1982 navštívil kostel papež Jan Pavel II. Na náměstí před kostelem odhalil sochu svatého Antonína a pomodlil se v kryptě, která stojí přímo na místě, kde se světec měl narodit. V 90. letech 20. století proběhla rekonstrukce kostela, která byla dokončena v roce 1995, v roce 800. výročí světcova narození. Mše v kostele slouží františkánští kněží. Vedle kostela se od roku 1962 nachází malé muzeum o životě tohoto světce. Sv. Antonín je patron města..

V patnácti letech vstoupil do řádu augustiniánů v Lisabonu. Ti se věnovali převážně hlubokému studiu Bible. V tomto oboru se Antonín stal uznávaným specialistou. O několik let později zemřelo v Maroku několik františkánů mučednickou smrtí a jejich těla byla převezena do Portugalska. Jejich pohřbu se účastnil i Antonín. Hluboce to na něj zapůsobilo a přál si tyto mučedníky následovat. Vystoupil z řádu augustiniánů a vstoupil k františkánům a přijal jméno Antonín. Posléze odjel do severní Afriky působit mezi muslimy. Po příjezdu do Afriky ale onemocněl, několik měsíců se léčil a musel se vrátit do Evropy. Loď ale ztroskotala a bouře ji zanesla na sicilské pobřeží. Antonín pak pobýval v klášteře v Messině. Poté, co se alespoň částečně uzdravil, odebral se v roce 1221 do Assisi, kam byla svolána valná schůze bratří řádu sv. Františka, aby poznal zakladatele řádu, sv. Františka. Setkal se s ním a prosil jej, aby byl přijat do některého z italských klášterů. Byl poslán do Forli, aby tam přijal kněžské svěcení. Ve Forli se nacházelo mnoho řeholních čekatelů kněžství. Následně byl vyslán na studia a věnoval se kazatelství. Antonín kázal v kostelích, na náměstích a dokonce třeba na plážích. Legenda praví, že se jednou svatý Antonín nestihl po kázání vrátit do svého kláštera a zůstal tedy jako host hraběte Zina Camposampiera v Padově. Hostitel viděl Antonína, jak v rukách chová Jezulátko. Takto také bývá často vyobrazen. V Padově se stávalo, že si lidé přicházeli zajistit místa v kostele blízko kazatelny již v noci, jen aby Antonína dobře slyšeli. Nikdo na kázání nechodil nákladně oblečen, protože bylo známo, že Antonín to nemá rád. V Toulouse bylo v tu dobu středisko sekty katarů, a i zde měla Antonínova kázání značnou odezvu. Jako kataři nazýváni členové velkého středověkého křesťanského náboženského hnutí na Západě. Sami členové hnutí se považovali za křesťany a označovali se jako praví křesťané nebo dobří lidé. Od počátku byli římskou církví vnímáni jako nebezpeční heretici a právě za účelem potlačení katarství vznikla ve 30. letech 13. století papežská inkvizice. Antonínovi se začalo říkat „kladivo na kacíře“. Přes tuto hrozivě znějící přezdívku Antonín vůči sektářům nevystupoval násilně ani vulgárně. Dokázal si však získat jejich zájem a úctu svou vlídností a výmluvností, čímž je přiměl ke shodě s církevní autoritou. Založil několik klášterů a usadil se v Padově. Jednou jej slyšel kázat papež Řehoř IX. a nazval jej „archou Písma svatého“. Některá z Antonínových kázání se zachovala. Antonínovo zdraví bylo velice chatrné a zcela vyčerpán se roku 1231 usadil v Campo di San Pietro blízko Padovy. Dne 13. června téhož roku tam zemřel. Bylo mu teprve 36 let. Svatořečen byl roku 1232, jedenáct měsíců po své smrti. Byl to nejkratší proces svatořečení v dějinách církve..