
Jednolodní kostelík s obdélnou lodí, presbytářem a půlválcovou apsidou. Dochována řada kamenických článků z 12. a 13. století, dvojitá arkáda v západní stěně napovídá existenci původní západní věže, zaniklé po změně původní funkce na hřbitovní. Na sedlové střeše lodi sanktusík ("jezdec") z roku 1885, zřejmě jako náhrada staršího. Uvnitř kostela zbytky románského zařízení (oltářní mensa), kazatelna renesanční.
Původně kaple u cesty do Čech (dnes Wilsdruffer Strasse) na kopci Plossenberg vznikla zřejmě v polovině 12. století. Jako hřbitovní kostel se připomíná roku 1220. Od té doby až dodnes prameny kolísají mezi označením kostel a kaple, k čemuž zřejmě přispívá skutečnost, že stavba nikdy neplnila farní funkci. Vzhledem k rozsahu a vnitřnímu vybavení ji považujeme za kostel. K prvním větším stavebním úpravám došlo po poškození za husitských válek (1437), roku 1683 byl obnoven interiér. Roku 1813 odtud francouzské baterie pálily na pravobřežní osadu Cölln (dnes u míšeňského nádraží), z té doby pocházejí dělové koule zazděné do fasád stavby. Nejvýznamnější změnou byla západní nástavba, úprava jižní přístavby a nový sanktusík z roku 1885. Restaurátorské práce počátkem 80. let 20. století a po roce 2000.