Trosky bývalého františkánského kláštera, postaveného ve 40. letech 13. století, sloužily od definitivního zničení staveb požárem 1598 jako útočiště budyšínské chudiny. Do ohně roku 1893 zde stálo 18 malých domků. Západní část bývalého kostela zaujala roku 1877 vodárenská věž.
Bývalý klášter františkánů a vodárenská věž v Budyšíně
Stavba františkánského kláštera proběhla v předpolí hradu Ortenburg zřejmě ve 40. letech 13. století. První jistá písemná zpráva o existenci kláštera pochází ze 6. 5. 1248, kdy papež Inocenc IV. udělil souhlas s dokončením stavby. Areál byl poškozen četnými požáry (1. 8. 1401, 1441), komunita vzhledem k příklonu měšťanů k luterství během 16. století skomírala. Definitivní konec pro existenci kláštera znamenal požár dne 2. 7. 1598. Po něm město zahájilo demolici kláštera, zastavenou roku 1620. Za třicetileté války se ruiny staly útočištěm ožebračených měšťanů. Ti si mezi zachovalými zdmi kláštera postavili nuzné domky, zvané Budenstadt (město bud), či Mönchkirchensiedlung (sídliště v mnišském kostele). Roku 1877 byla v západní části někdejšího klášterního kostela postavena válcová vodárenská věž, která byla součástí prvního moderního vodovodu ve městě. Poslední požár postihl areál 10. 2. 1894, po něm zanikly někdejší chudinské domky (poslední stav činil 18 stavení s 53 domácnostmi). Vodárenská věž byla upravena roku 1936 obedněním reservoáru, svému účelu sloužila do roku 1979. Prostor bývalého kostela slouží ke konání přímežitostných kulturních akcí.
Ivan Grisa, 7.12. 2011
